Už jsme dál

"Myslíme s hodinkami v ruce, jako se obědvá s očima upřenýma do burzovního listu - žijeme jako někdo, kdo by ustavičně mohl cosi ,zmeškat!'," napsal německý filosof Friedrich Nietzsche nikoli včera nebo před rokem, nýbrž před sto dvaceti sedmi lety.

Cítil se tehdy znepokojen tím, co podle něj pronikalo do staré Evropy z&#160Nového světa. Nakažlivě se prý šířil neklid a naprosto podivná bezduchost. Dnes jsme naštěstí dál, zvykli jsme si žít a myslet tak, že nás vlastně dávno neznepokojuje neklid ani bezduchost. Naučili jsme se naopak oceňovat pohodlnou účelnost těchto stavů, jež součinně hrnou na stranu naši podvědomou pochybnost o životě a nedovolí jí, aby kladla ty nejnepříjemnější otázky ani občas. Roztroušené skupinky lidí se sice ještě tu a tam pokoušejí vykřikovat něco o duchovním rozměru reality, ale jejich snahy působí nakonec tak trapně jako jekot vyobcovaných šamanů, jejichž kmeny zjistily, že se najedí i bez nich a rychleji.
Také způsob, jakým například většina česky mluvícího obyvatelstva prožila nedávné výročí, se odehrál velmi blízko Nietzschových slov, ,,nezbývá už času ani sil na obřady, na závaznost plnou oklik, na jakýkoli esprit zábavy a vůbec na veškeré otium" (klid - pozn. PB). Ukázalo se, že účastníci událostí starých dvacet let jsou sice schopni vzpomínky, ale že vítězové v&#160úhrnu dnes nereprezentují ucelenou vizi, protože zřídka uvažují v&#160dimenzích přesahujících jejich privátní horizonty. Proto se také česká politika etabluje za neodmyslitelné spolupráce médií jako selanka podružných výroků určených k okamžité spotřebě. Stanoviska zavánějící koncepčností jsou instinktivně rozpoznána jako nebezpečná, označena za ideologii a&#160rozcupována v každodenních šarvátkách, které pak jako maskovací síť mají krýt průběžnou parcelaci moci, vlivu a peněz.
Proto nás třeba uchvacuje více šíření viru prasečí chřipky. Jde na rozdíl od politiky o něco konkrétního, co má pro naši mysl obrovskou přednost v&#160tom, že slibuje nějaké dění, že by se nás to mohlo týkat osobně, a ve výhledu na nás mává kýžené vzrušení. Je postaráno o naši těkavost. Tento šmejdivý hon na vzrušení si mnozí z nás, aniž si to uvědomují, spletli s&#160radostí.
Může jim ji pak poskytnout připomínka 17. listopadu 1989?



OSMÝ DEN PETRA BÍLKA