Občas cestuji televizní kabelovou nabídkou, a když na žádném kanále nenajdu fotbal, odvažuji se někdy i dál do digidžungle, i když tuším, že to může být nebezpečné. Pak mi kvůli tomu leccos vrtá hlavou. Dobře mi tak.
Zpravodajská televize Z1, hrající si na to, že je hlavně pro lidi z byznysu, si ke svému interview pozvala rabína Karola Sidona. Usměvavý muž během půlhodinky, jež mu byla věnována, neprozradil nic, co by divákovi zřetelněji naznačilo, proč byl vlastně osloven. Moderátorčina vstřícnost působila místy až koketně, leč to Sidona nepohnulo ke sdílnosti, jež by souvisela s kladenými otázkami. Neměl jsem ale trpělivost ani čas, abych přemítal o tuzemském způsobu vedení televizních rozhovorů. V poslední době mám dojem, že je může vést kdokoli. Podle toho vypadají. Vzápětí vysílala TA3 celý projev Václava Havla v Evropském parlamentu. Vzpomněl jsem si, jak to bývalý federální prezident neměl na Slovensku lehké, a podivoval se, že právě tamní soukromá televize mu věnuje takovou pozornost. Poslouchal jsem Havlovo poselství a sledoval, jak obtížně se mu mluví, a zjišťoval, že v podstatě se vším, co se rozhodl poslancům sdělit, souhlasím. Proč u nás jeho slova tolik lidí provokují? napadlo mne. Že by mu snad záviděli jeho celosvětovou popularitu? To se mi nechce věřit, to je v Česku nepravděpodobné.
No a bylo Před půlnocí. Tak se jmenuje pravidelný rozhovor ČT24, který ve středu náleží moderátorce Šárce Bednářové a ostravskému studiu. Mirek Topolánek zářil úsměvy. Byl uvolněný, jak bývají lidé, kteří se vrátili domů, kde nemusejí nic předstírat. Bez odporu mluvil o svém soukromí. Jako by zapomněl na mantinely politického marketingu, formuloval jasně, jak vidí TOP 09 i svou budoucnost. Bylo úlevné, že se před obrazovkou nemusel člověk trápit za moderátora, jenž viditelně zápasí s každou formulací otázky a úporně při tom provrtává očima stůl před sebou. Bednářová jasně cítí časovou plochu, již má k dispozici, a současně neztrácí ze zřetele, co se chce od svého hosta dovědět, aniž by se však vtěsnávala do role ostrých dam a hochů.
Budu s vámi souhlasit, když mi vytknete, že jsem neprožil příliš soustředěný večer. Nechť je mi omluvou, že jsem jmenované pořady viděl aspoň jeden po druhém, a nikoli současně, jak se to normálně dělá.
OSMÝ DEN PETRA BÍLKA
