Plagiátoři této země

Plagiátoři této země

Plagiátoři této země

Plzeňskou právnickou fakultu bude případ podvržené disertace stát již tak dost pošramocené dobré jméno. Akademické tituly to však plagiátorům neodpáře, a jak už to tak bývá, odnesou to i studenti, kteří za nic nemůžou.


Fascinuje mě, kolik problémů se za ty necelé tři týdny po odhalení opsané disertační práce proděkana Ivana Tomažiče na plzeňských právech vyrojilo. Poté, co se vedení fakulty dalo slyšet, že plagiát vznikl záměrně, jako „pastička“, a měl posloužit odhalit člověka, jenž vynáší interní informace, začal frašku sledovat celý národ. I kdyby bylo tohle obskurní vysvětlení pravdivé, jak plzeňští experti na zákony objasní, že pan plagiátor Tomažič dosáhl titulu PhD. po pěti měsících studia?


Vypadá to, že novináři vyhlásili neoficiální soutěž Česko hledá akademika-podfukáře – každý den některý z reportérů doplní kostičku do mozaiky univerzitních podvodů. Jako by se pár vysokoškolských učitelů rozhodlo dokázat, že protestní a podpisové akce českých akademiků za větší uznání a peníze pro vědu jsou naprosto neoprávněné. Proč bychom si měli vážit tzv. vědců, když jsou zapleteni v takových černotách? Proč nesnížit Akademii věd ČR rozpočet o 14 %, když tam možná sedí stejně nemorální tzv. akademici jako na plzeňských právech (a kdyby jen na právech)?
Případ Plzeň spáchal na českém školství těžký zločin – a to zatím netušíme, do jaké hloubky už plíseň prorostla a jak je to s čistotou a zdravím jiných českých škol. Když se tohle děje na státní vysoké škole, jak asi vypadá stav těch soukromých?
Lidé z plzeňského státního zastupitelství i Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu mají plné ruce práce. A to jsme se teprve před pár dny dozvěděli, že plzeňská práva dokázali někteří experti podle záznamů fakulty vystudovat za dva měsíce místo minimálních pěti let, a jiní studenti se tu naopak vesele zapisují už třináctý rok, i když nejdelší možná doba studia je osm let.

Za jak dlouho asi plzeňská práva vystudovali Jan Ruml nebo Stanislav Gross? A jak dlouho je bude studovat Petr Dimun a další současní posluchači fakulty, kterým exministr spravedlnosti a dočasný šéf fakulty Jiří Pospíšil pozastavil možnost získat titul PhDr., dokud fakultu a pravidla studia řádně neprozkoumá?
Bude vůbec možné podle českého právního řádu odejmout tituly získané podvodem? Jaká pravidla umožnila, aby měly některé v Plzni obhájené diplomky podobný rozsah, jako mají seminární práce řekněme na oboru anglistika na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy? A jak k tomu všemu přijdou ti, kteří plzeňská práva poctivě studovali a bahno stoky na nich ulpí jen proto, že se ocitli ve špatný čas na špatném místě?
Připomeňme, že plzeňská práva mají, pokud jde o opisování částí prací, podvody s černými dušemi za katedrou a kamarádšofty vedoucí k získání akademického titulu, mnoho předchůdců. Tak dlouho se psalo o podezření z plagiátorství někdejšího prorektora Západočeské univerzity Iva T. Budila v souvislosti s jeho knihou Za obzor Západu, až antropolog odstoupil. A například loni získal Jaroslav Světlík, děkan Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, titul docenta za habilitační práci, která se takřka shodovala s jeho prací disertační. Světlík ji předložil k obhajobě v naprosto nestandardních deseti měsících po obhájení disertace. Oponentem oné habilitace byl docent Dušan Pavlů, který byl předtím zcela absurdně vedoucím disertační práce, což je minimálně neetické, pokud to přímo neodporuje vnitřním pravidlům školy.
(Na závěr je nutno dodat, že ve věci podvodů na akademické půdě nedokážu udržet emoce na uzdě. Příliš dlouho jsem bydlela na pražské vysokoškolské koleji se studenty práv a ekonomie, kteří kupčili i se zápisky z přednášek a byli schopni zaplatit studentovi humanitních věd, aby za ně šel napsat zápočtovou práci z historie. Sama na své disertační práci dělám přes čtyři roky – zatím. A když po půlnoci zaklapávám laptop a sklízím ze stolu jazykovědné příručky a hrnky nedopitého čaje, opravdu z duše nenávidím lidi, kteří pro svůj titul nemuseli udělat kromě předání obálky nebo přislíbení jiného benefitu prakticky vůbec nic.)


K tématu:

Plzeňská inspirace Dana Browna
Kateřina Kadlecová: PLZEŇSKÁ INSPIRACE DANA BROWNA (Reflex č. 41/2009)
Otec Šifry mistra Leonarda či Andělů a démonů pokračuje v thrillerech z prostředí vzdělanců, ovšem rozhodl se nahradit geniálního znalce symbolů a šifer, harvardského akademika Roberta Langdona, „někým zemitějším ... a sympatičtějším“. A proto oslovil pedagogy věhlasné plzeňské Západočeské univerzity, zda by pro něj mohli zkomponovat námět na nový román.