Top téma: Mravnost nade vše

Top téma: Mravnost nade vše

Top téma: Mravnost nade vše

Manželka – nechápavá, nudná, omezená; překážka v cestě, již se hodí leda tak zašlápnout. Tak ji někdy vidí milenky. „Umři, ženo, umři!“ přeje si zoufale jedna zamilovaná. Div že nebodá špendlíky do panenky voodoo...

Zakončení našeho miniseriálu o nevěře po česku a milenkách včera a dnes (a asi i zítra)

Předchozí části najdete zde:
CHLÍPNÝ OTEC VLASTI A SPOL.
TY NAŠE MILENKY ČESKÝ

MRAVNOST NADE VŠE
Milenka – odvěký nepřítel manželky. Na straně té „s razítkem v občance“ stojí právo a morálka. Ale poslechněte si jen ta dvě slova – milenka, manželka. Jak vám zní? Milenka jak pestrý motýl, co si letí, kam má chuť? Pro radost a potěšení. Manželka – bez urážky, mířím do vlastních řad – jak spolehlivý brouk, nohama pevně usazený na zemi? Taková plodná ploštice ruměnice, model z Ferdy mravence? Nezábavná až hrůza. Tak ji někdy vidí manželé.
Nechápavá, nudná, omezená; překážka v cestě, již se hodí leda tak zašlápnout. Tak ji někdy vidí milenky. „Umři, ženo, umři!“ přeje si zoufale jedna zamilovaná. Div že nebodá špendlíky do panenky voodoo. „Připadám si jako svině. Vlastně spíš jen vím, že bych si tak měla připadat. Vůbec mi jí není líto!“ přiznává druhá. Některým milenkám ovšem je a vždycky byla existence nějaké manželky úplně ukradená.


Ženám, co se motaly víc okolo cizích mužů než doma kolem plotny, nastal těžký život obzvláště v osmnáctém století za panování počestné matrony Marie Terezie (1717–1780). Její manželství s Františkem Štěpánem Lotrinským (1708–1765) bylo poznamenáno císařovou – mírně řečeno – náklonností k něžnému pohlaví. Nejrůznější zábavy a dýchánky s krásnými ženami doháněly panovnici k žárlivým výstupům, pro sledování svého manžela dokonce zřídila mravnostní policii, jež ale postupně dohlížela nad mravností celé Vídně. Dosud běžná promiskuita přestala být trpěna, cizoložství skutečná i domnělá byla nemilosrdně pronásledována.
Marie Terezie měla zvlášť spadeno na mladé ženy, vyskytující se v noci ve společnosti mužů; vadily jí hlavně číšnice, vydala proto zákon, jenž zakazoval dívkám práci v hospodách. Policisté slídili po lokálech a dopadené ženy čekal přísný trest. Byly bičovány, strčeny do pytle, hlavu jim ostříhali do hola, polili térem a takhle vymustrované pak nešťastnice vystavili v neděli před kostelem. Nakonec je čekalo vyhození za hranice města.

ŽENATÝ? JEHO PROBLÉM…
Studentce Zuzaně podobné kruťárny nehrozily, přesto svého milence pečlivě tajila. Věděla, že by ji její okolí odsoudilo; obzvlášť prý máma, která milenky nenávidí.
„Nalili jsme si čistého vína,“ vzpomíná Zuzana na první rande s Pavlem. „Bylo nám oběma jasné, že ani jedna strana vážný vztah nechce, ale když je nám spolu hezky, tak proč toho nevyužít.“ Zrovna zůstala sama, smutná a zklamaná po jednom pokusu, co opět nevyšel. Hned od začátku věděla, že s ní o třináct let starší fešák nemá v úmyslu „chodit“, ale chce si prostě jenom „užívat“. „Řekla jsem si, proč ne. S hledáním lásky počkám a zkusím něco nezávazného. Moje jediná podmínka byla, že nesmí být ženatý. Vždycky jsem byla proti nevěře“, dodává.
Byl ženatý.
„Chvíli jsme tam po tomhle zjištění vedle sebe mlčky seděli a já nevěděla co dělat. Pak jsem si ale řekla, no co, to je jeho problém.“
Scházeli se pak skoro rok, v bytě ochotného kamaráda, který měl tu slušnost a pravidelně jezdil na služební cesty. Pavel si, jak jinak, nerozuměl se svojí ženou, ale kvůli dětem se nechtěl rozvádět. Proto si vždycky hledal milenku, se kterou si rozumět bude a jež mu vynahradí to, co mu manželka podle jeho názoru dát neumí.
Zuzaně bylo v tomhle vztahu dobře, brala Pavla jako „kamaráda na sex“, cítila se nezávislá. „Taky jsem mu řekla, že jestli si najdu někoho, s kým budu chtít chodit, tak s ním okamžitě končím,“ doplnila nekompromisně pravidla hry. A jak řekla, tak udělala. Na období s milencem ale ráda vzpomíná: „Byl mi oporou, když jsem byla sama. Jenže teď vím, že někomu patřím. A to, že podvádí svoji manželku, je jeho boj.“

DOKONALÉ MANŽELSTVÍ PODLE PETRA LEOPOLDA
„Ženatý? Žádný problém“, říkal si možná kdysi i Petr Leopold (1747–1792), třetí ze synů Marie Terezie. Model manželství svých rodičů nejen úspěšně napodobil, ale přivedl jej k „dokonalosti“.
Jeho žena Marie Ludvika (1745–1792), plnila reprezentativní a mateřskou roli, zatímco on pořádal zábavy. Jeho favoritkou se stala „mizerná tanečnice, ale skvělá milenka“ Livia Raimondi, která mu porodila syna. Krásné Římance věnoval palác ve Florencii, vyzdobený erotickými motivy a vybavený příslušně zaměřenou knihovnou.
Když se už jako císař Leopold II. přestěhoval do Vídně, ubytoval blízko Hofburgu Livii sakum pikum i se synem, rodiči a bratry. Vztah své manželky a milenky kočíroval natolik zdatně, že spolu prý ruku v ruce svorně tkaly koberečky.


KAMARÁD TAKY RÁD
“Lháááři“, vyzpěvovala z autorádia Ilona Csáková a studentka Klára si na sedadle vedle svého milence pomyslela: „Tak to teda sedí!“
Často si právě takhle připadala, když mu byla tak blízko a nemohla se ho ani dotknout. „Nejbolestnější je být vedle někoho, brečet pro něj po nocích a vědět, že ho nikdy nemůžeš mít.“
Velevážené publikum, uvádíme prastarou komédii o třech hercích, role jsou rozdány, hra už začala. Jen se ještě neví, kdo bude padouch a kdo hrdina, všichni jedna rodina. Mladá dívka Klára miluje, její milec je zadaný, a tak prý že „budem kamarádi“. Ovšem s kamarádkou se nespává, kamaráde! Že ji vlastně miluješ? A tu druhou jakbysmet? Klára se trápí, stydí se: „Věděla jsem, že ona někde je. To pomyšlení mě ničilo.“
Takže zase kamarádi? Jen na chvíli … a jede se dál podle nazkoušeného scénáře. Váhavý hlavní milovník se tu pohádá s jednou, tu s druhou, udobřování střídají výčitky a žárlivé scény. Dojde na květiny i na slzy. „Hrozně jsem po něm toužila, ale nechtěla jsem mu moc komplikovat život.“ No, milá Kláro, to ti tak úplně nevyšlo ...
Přítelkyně s pořadovým číslem jedna o „dvojce“ už věděla a nakonec všem protagonistům definitivně došlo, že Klára opravdu není jen kamarádka. „Rozešli se a pak jsme začali chodit spolu. Je mi jasný, že si řeknete, že mi to udělá taky … Ale já ho miluju.“ Děkovačka, potlesk, opona…

DOHAZOVAČKA SISSI
Trochu jiné divadýlko se hrávalo u dvora císaře Františka Josefa I. (1830–1916). Jako jeden z mála panovníků si zvolil svoji nevěstu sám. Jenže z milované nezkrotné Alžběty zvané Sissi (1837–1898), nejkrásnější panovnice Evropy, pozdější hrdinky mnoha románů, se časem stala podivná, vyhublá, černě oděná bytost. A tak Franz Josef střídal už za jejího života milenky, jejichž přísun do císařského paláce zajišťovala tajná policie. O řadě z nich Sissi věděla.

Později dával přednost trvalejším vztahům, první dlouhodobou známostí byla kupecká dcerka Anna Nahowski (1860–1931). Patnáctiletá, již provdaná dívka zaujala svého budoucího milence na procházce schönbrunnským parkem. Scházeli se čím dál častěji, Anna „zakoupila“ krásný dům v příhodné vzdálenosti, její pan manžel byl naopak přeložen daleko od Vídně a císař si tak mohl vychutnávat „rodinnou“ pohodu. Jeho návštěvy se staly pravidelným rituálem a trvaly téměř patnáct let. Postupně mu ale jeho milá začala být spíše na obtíž. Vztah ukončil vyplacením štědrého odstupného, na něž si ovšem nechal podepsat stvrzenku.
Doživotní přítelkyní Františka Josefa se stala herečka Kateřina Schrattová (1853–1940), kterou uvedla do panovníkových komnat sama císařovna. S jejím požehnáním také Kateřina – byť sama byla také provdaná – v podstatě plnila úlohu manželky stárnoucího panovníka. Sissi z ní učinila oficiální rodinnou přítelkyni a za svého života nad ní držela ochrannou ruku. I Kateřina se přestěhovala do blízkosti Schönbrunnu a císař měl zase kam chodit na „kafe a viržinko“. Po smrti císařovny ztrpčovaly život milenky dvorské intriky, přesto s Františkem Josefem vydržela neuvěřitelných 33 let, dokud „je smrt nerozdělila“. Naposledy se s ním rozloučila u jeho úmrtního lože. Na pohřeb přijít nesměla.

HAPPYEND?
„Pořád mám milence,“ po několika letech se opět potkávám se známou z úvodu. Jen teď už prý ví proč. „Je to pro radost,“ tvrdí. „S ním se zase směju. Už nejde o sex, k tomu vlastně ani dlouho nedošlo. Stačí mi být s ním.“ Radka tuší, že její svobodný přítel má možná nějaké další „známosti“. S těmi asi o sex jde; jí to prý ale nevadí. „Stačí mi být s ním, povídat si nebo se klidně dívat v televizi na fotbal. „S manželem bych se v životě nekoukala.“ Svoje chlapy dokonce seznámila. Pravdu zná jen jeden z nich.
„Vlastně už to snad ani není nevěra, když spolu teď nespíme,“ říká tázavě. Nejsem si tak jistá. Co je horší, co by vás víc ranilo? Že váš partner neodolal vnadným křivkám jisté mladé blondýny a skončil v její posteli, ráno se vzbudil s morální kocovinou, a teď je samé miláčku sem, miláčku tam? Že se vaší ženě v lázních tuze líbilo, ovšem hlavně pro toho srdcaře se srdcem na dlani? Anebo – že se „ten váš“ či „ta vaše“ s někým zase může smát?
Ptám se a Radka váhá. Asi by podobný vztah, co „vlastně není nevěra“, u svého manžela příliš neocenila.
Jedním si je však naprosto jistá. Pro rozvodové papíry se nevydá. „Nemohla bych přece stavět svoje štěstí na neštěstí někoho jiného.“
Takže happyend a žili šťastni, dokud neumřeli?



Zdroje pro historické pasáže:
Jaroslav Čechura, Milan Hlavačka, Eduard Maur: ŽENY A MILENKY ČESKÝCH KRÁLŮ
Reinhold Doerrzapf: LÁSKY SLAVNÝCH MUŽŮ
Patrick Girard: VLÁDNOU NÁM DONCHUÁNI
Jana Moravcová, Bohumil Neumann: LÁSKY, SVATBY A ZÁLETY SLAVNÝCH



K tématu:

Češi, sex a nevěra (foto profimedia.cz)
Pavel Kovář: ČEŠI, SEX A NEVĚRA (Reflex online, 30. 4. 2009)
Závěr, že minulý režim přál promiskuitě, může kdekdo považovat za příliš zjednodušující a provokativní. Ale kdyby po letech promluvily stěny chat, chalup, ale i dílen, šaten, kanceláří či podnikových rekreačních chat ROH, možná bychom se divili...

Odsuzujete nevěru? (foto Profimedia.cz)
Anketa: ODSUZUJETE NEVĚRU? (Reflex online, 30. 4. 2009)
... mimomanželské sexuální styky považuje více než třetina žen (39 %) a pětina mužů za morálně nepřípustné. Většina mužů i žen se k nim však staví tolerantně. Jak jste na tom s tolerancí nevěry – sexu či vztahu mimo manželství nebo stálé partnerství – vy, naši čtenáři?
Lenka Krbcová: TY NAŠE MILENKY ČESKÝ (Reflex online, 30. 4. 2009)
Proč mají ženy milence? A jaké to je – být milenkou? Počítám, že odpovědí bude asi tolik, co milenek. Je to každá druhá, pátá, desátá žena? Je to sexy sousedka od vedle, protivná prodavačka z pekařství, uťápnutá úřednice na poště, něčí žena? Vaše žena?
Lenka Krbcová: CHLÍPNÝ OTEC VLASTI A SPOL. (Reflex online, 2. 5. 2009)
Slabost pro něžné pohlaví po celý život provázela také kladného hrdinu našich dějin Karla IV., jenž nejen „mlád jsa chlípný byl … manželky mnohé poskvrnil“...
Průzkum sexuálního chování v ČR – O ČEM MUŽI (A ŽENY) LŽOU? (Reflex online, 5. 5. 2009)
Muži mají tendenci nadhodnocovat počet partnerek a ženy mají tendenci podhodnocovat počet sexuálních partnerů. Muži prý lžou i v tom, jak dlouho při sexu vydrží...