Zarazila mě slova kolegyně „ ...četla jsem ... o osamělých, úspěšných ženách. Nejsem ani jedno, ani druhé ...,“
Zarazila mě slova kolegyně „ ...četla jsem ... o osamělých, úspěšných ženách. Nejsem ani jedno, ani druhé ...,“ napsala ve svém sloupku. Žena je jistě, osamělá asi není, jakkoli je tenhle pojem relativní, za úspěšnou jsem ji ale určitě považovala.
Jsme úspěšní, když si tak sami připadáme, nebo když nás tak vnímá okolí? Vztahuje se onen sporný úspěch k naší profesi, k soukromému životu, k celkové harmonii?
Dočetla jsem se, že „mnoho lidí si myslí, že úspěch v jedné oblasti může vynahradit neúspěch v ostatních oblastech. Opravdu může? Opravdový úspěch vyžaduje rovnováhu.“ (Stephen R. Covey) Takže dejme tomu politik, který to dotáhne na premiéra, ale rozpadne se mu manželství, není úspěšný? A co třebas žena, jež vypiplá postižené dítě, obětuje mu svoji kariéru a přivydělává si po večerech úklidem?
Co lze považovat za úspěch? Pátrám po nějaké definici ... Slovník spisovné češtiny praví, že jde o „kladný výsledek nějakého snažení, zdar v práci, činnosti“.
Jsem-li úspěšná, znamená to, že se mi něco povedlo? Pokud se mi něco povedlo, znamená to tedy, že jsem se o to něco pokusila? Plyne z toho, že když se o nic nepokusím, nemohu být úspěšná? Podle Hala Urbana „jsme úspěšní, pokud jdeme v rámci svých schopností za nejvyšším cílem – pokud ze sebe vydáme to nejlepší“. Nemůže být člověk úspěšný i jaksi mimochodem? Beze snahy?
A čí hodnocení je důležité? Můj dobrý pocit, nebo dojem okolí, že jsem obstála? Chérie Carter-Scottová to vidí takhle: „Úspěch se hodnotí zvnějšku, ale prožívá v nitru. Každý člověk má svou vlastní definici úspěchu, svoji individuální představu, jak naplnit svůj život. Všeobecná definice úspěchu neexistuje.“
Stejně mi to nedá, zadávám slovo „úspěšný“ do vyhledavače, té veleúspěšné moderní hračky; výsledkem je plejáda „úspěšných“ – životů, makléřů, roků, porodů, marketingů, ale i hitů, dialogů, zápasů, dokonce včelařů či houbařů ... a taky jeden úspěšný pošumavský věneček.
Ze slovních spojení, která mě napadla, jasně vede úspěšný rok (148 tisíc výsledků); jenže to jsou většinou jen přání. Ve sféře profesní si takovému „úspěšnému projektu“ nedaří špatně (31 800), obchod paběrkuje s necelými čtyřmi tisíci. Podobně je tom podnik či firma. Asi ta krize. Úspěšných pánů podnikatelů se našlo přes 20 tisíc, ovšem podnikatelek sotva přes tisícovku.
Jak si vedou pohlaví? Tady mě čeká překvapení – 17 600:29 000 ve prospěch žen! Zkouším tedy i „úspěšné děti“. Pouhopouhých 625. Milé děti, co byste chtěly? Cesta k úspěchu je dlouhá.
A rodinný život? V neuvěřitelné rovnováze na síti pobývá 339 úspěšných otců a 336 úspěšných matek. Patří snad k sobě, tihle úspěšní? A co vy (no vy; já přece jsem úspěšná matka) chudáci ostatní? Můžete doufat, že jste jedni z pěti set úspěšných rodičů!
Nejsem si jistá, zda platí, že „za úspěchem ženy je úspěšný manžel“, něco tu nehraje; úspěšných manželů napočítal stroj 1 660, ale manželek jen 162. O sexu vůbec škoda mluvit (mizerných 115:3, trapný náskok „úspěšných milenců“).
A „úspěšný člověk“? Dva tisíce; zatraceně málo. Ovšem – v jednotě je zřejmě síla – „úspěšní lidé“ to dotáhli na jeden a půl miliónu!
Zajímá vás, jak dopadl „úspěšný život“? Nic moc. Šest tisíc. Je mezi nimi ten můj? Nebo váš?
Veronika Bednářová: VYHRÁLY JSME VÁLKU? (Reflex č. 5/2009)
„Četla jsem teď snad pět článků o osamělých, úspěšných ženách. Nejsem ani jedno, ani druhé – a soucítím s nimi. Pracující ženy ...“
