Pátá kolona?

Pátá kolona?

Pátá kolona?

Dost mě překvapují protiamerické nálady a mnohdy doslova tažení proti USA, zavánějící pátou kolonou. Tento trend není jen v českém tisku, ale je jevem celoevropským. Není to nic nového, jak nasvědčuje zpráva z poněkud starších novin...

:
„Nemáme nic proti americkému lidu, pouze proti americké vládě, a jejímu arogantnímu, neopodstatněnému a nebezpečnému vměšování do záležitostí jiných národů... Svět nepotřebuje žádného světového četníka, svět si vytváří svůj vlastní řád... vedení Spojených států si namlouvá, že Amerika je průkopníkem světa, že je jeho mravním svědomím... že pouze Amerika smí dobývat, smí se v zahraniční politice rázně vyjadřovat... Přesvědčení, že je posláním Ameriky učinit svět zralým pro demokracii, vedlo tuto zemi čím dál tím hlouběji do víru intervencionismu, a způsobilo, že rozum amerických státníků byl zatemněn plány na ovládnutí světa... Presidentova politika je v přímém kontrastu s tradiční politikou Spojených států, která považuje vměšování do vnitřních nebo vnějších záležitostí jiné země za nepřípustné. Potřeba prosadit se, namyšlenost, neschopnost a umíněnost, to jsou jejich dnešní trumfy.“
Dr. Joseph Goebbels, Vőlkischer Beobachter, 21. ledna 1939
Pro ty mladší, Dr. Joseph Goebbels byl ministrem propagandy Hitlerovy vlády.
Samozřejmě že i v USA není všechno v pořádku. Přidám se tedy také ke kritice jejich zahraniční politiky, kde si USA dovolují něco, co si nikdy žádné komunistické, ani ty postkomunistické státy nedovolily a nikdy nedovolí. Posuďte sami následující statistiku:
Prvních 10 zemí, které v OSN nejvíce hlasují proti návrhům USA (1997) a pomoc USA těmto zemím v dolarech následující rok 1998.
Stát / hlasy proti USA v % / Obdrželi pomoc v dolarech
1. Kuba / 87 % / 2,000.000
2. Komory 84 % / 75.000
3. Laos / 82 % / 3,500.000
4. Cape Verde / 81 % / 5,110.000
5. Indie / 81 % / 143,699.000
6. Čad / 79 % / 1,270.000
7. Angola / 78 % / 54,408.000
8. Libanon / 78 % / 12,550.000
9. Barma / 74 % / 5,000.000
10. Čína / 72 % / 1,007.000
Jak vlastně volí země, které dostávají od USA nejvyšší pomoc? Statistika je z 53. zasedání OSN a pomoc těmto zemím z následujícího roku 1998:
Stát / proti USA v % / Obdrželi pomoc v dolarech
1. Izrael / 6 % / 3.000,000.000
2. Egypt / 68 % / 2.116,000.000
3. Ukrajina / 47 % / 229,147.000
4. Jordánsko / 72 % / 192,814.000
5. Indie / 81 % / 143,699.000
6. Rusko / 45 % / 133,955.000
7. Peru / 60 % / 116,191.000
8. Etiopie / 68 % / 114,232.000
9. Haiti / 62 % / 101,618.000
10. Gruzie / 41 % / 92,946.000
Řekněte sami, není ta zahraniční politika pomoci jiným státům poněkud postavená na hlavu? Mně to připadá, jako když mi soused krade slepice a já mu za ně ještě platím. No jo, ale kde je tedy to tvrzení, které jsem tolikrát v Evropě a zejména v Česku slyšel, že americká pomoc se váže na politický zisk? I ten veliký spojenec Izrael hlasoval proti návrhům USA šestkrát ze sta. O těch ostatních, o kterých tvrdím, že spojenci USA nejsou, se není ani potřeba zmiňovat.
Také jsem mnohokrát slyšel, že válku v Iráku vede USA kvůli oleji. Nelze samozřejmě s ignorancí argumentovat. Češi (a nejen oni) nějak nechápou, že se USA především jedná o stabilitu, a tedy klid a mír v celé oblasti. Ona ta statistika zase něco napovídá. Tři největší dodavatelé ropy do USA jsou Kanada, Venezuela a Saúdská Arábie. Jak je olej ze Středního východu rozdělen? Zhruba jen 20 % putuje do USA, 20 % na Dálný východ a 60 % do Evropy. Kdo by tedy měl mít největší zájem na tom, aby na Středním východě byl klid a dodávky ropy zůstaly nepřerušeny? Podle posledních propočtů geologů má Kanada třikrát více ropy ve svých térových píscích v Albertě, než celá Saúdská Arábie. Když pominu nenačatá ložiska na Aljašce a nový nález ložiska poměrně blízko břehů Kalifornie, který představuje 50 % olejových zásob celé USA, dovedu si docela dobře představit, co by se stalo s hospodářstvím Venezuely, kdyby USA přestala od tohoto skoro socialistického státu ropu brát. A jestli se s pomocí USA staly vzorovými a prosperujícími demokraciemi tak silně fašistické a militaristické Německo a Japonsko, věřím, že i ten Irák to jednou k té demokracii dotáhne.
Ještě jedna věc mě silně zaráží. Je to ta vybičovaná kampaň proti americkému radaru. Tato kampaň je důkazem toho, jak je ještě Česká republika ovládaná komunistickou propagandou. Jiné vysvětlení nenacházím. Pokud by bylo rozumné, tak ho přijmu, jenže hysterická propaganda se nikdy s rozumem neslučovala. Nebudu vůbec brát v úvahu lidi, kteří tvrdí, že dvě okupace jsme už měli a nepotřebujeme třetí. Není přece možné srovnávat statisícové armády, které v minulosti Českou republiku okupovaly, ať už to byli Sověti nebo Němci, s malou radarovou stanicí s pár zaměstnanci sloužící k obraně. Ostatně menších radarů k řízení leteckého provozu jsou desítky a na každém letišti. Demonstrace proti nim se jaksi nekonají. Nechci ani mluvit o tom, že to nebude zadarmo a oblast kolem radaru může jen hospodářsky vzkvétat. Že musíme brát ohled na Rusko a Putina? Rusko vždy rozumělo pozici síly. Nemá žádné právo vměšovat se do toho, co si Česká republika rozhodne. Česká republika by si měla uvědomit, že doba, kdy Sovětský svaz Československu diktoval a to skákalo přesně tak, jak pískal, je pryč. Jestli chce Česká republika něco ve světě skutečně znamenat a do té demokracie to jednou dotáhnout, pak musí čelit další sovětizaci. Jenže to také znamená vypořádat se s vlastními komunisty a jejich stranou. Kolotoč, nebo začarovaný kruh?
Pro odpůrce radaru mám jen tři otázky:
1. Je možné, aby se Česká republika ubránila sama proti vnějšímu nepříteli?
2. Je dobré mít nad hlavou střechu, která by zabránila tomu, aby na mě jednoho dne padaly bomby?
3. Která země jako jediná na světě může takovou obranu zaručit a která nikdy ze svých mezinárodních závazků neustoupila?
Než mi začnete nadávat, tak se zamyslete. Jak je možné, že Tchaj-wan nemusel čelit již po více než padesát let okupaci Číny, která jej považuje za svoje území? Mimochodem, Tchaj-wanu to vzalo zhruba 35 let, než dospěl k demokracii. Myslíte si, že to v České republice bude rychlejší?
Na závěr jen malou perličku:
V Anglii, na poměrně veliké konferenci, byl Colin Powell dotázán canterburským arcibiskupem, jestli plány pro Irák nejsou jen příkladem budování amerického impéria Georgem Bushem. Colin Powell odpověděl:
„Za dlouhé roky své existence Spojené státy poslaly mnoho svých schopných mladých mužů a žen do nebezpečných válek bojovat za svobodu mimo hranice našeho území. Jediný kus země, o kterou jsme kdy požádali výměnou za tuto naši službu, bylo jen tolik půdy, abychom mohli pohřbít ty, kteří se nevrátili.“


AUTOR NENÍ ČLENEM REDAKCE, PŘÍSPĚVEK JE REAKCÍ NA HLADOVKU J.X. DOLEŽALA



Související články:

J.X. Doležal: SMRT HLADEM, NEBO JADERNÉ PEKLO IRÁNSKÉ BOMBY? (Reflex online, 6. 6. 2008)