Komunisté a islámští fundamentalisté si rozumějí

Komunisté a islámští fundamentalisté si rozumějí

Komunisté a islámští fundamentalisté si rozumějí

Američani jsou teroristé a kolonialisté a boj proti nim je spravedlivý, Tálibán je dobrý a za vším zlem stojí finanční oligarchie, popřípadě Židé. Tak tahle slova jsem slyšel od vousatých mullů v pákistánských islámských náboženských školách, madrásách, a kupodivu skoro totéž se dá dočíst v deníku KSČM, Haló novinách.


Že komunismus a islámský moderní radikalismus nazývaný fundamentalismus jsou svým způsobem dvojčata, není nic divného. Ale přesvědčit se o tom na vlastní kůži, to je opravdu nezapomenutelný zážitek. Hesla, která kdysi zaznívala z československé televize, opakuje zcela vážně bradatý stařík sedící vedle kupy knih psaných v arabštině a paštú. Fanatická víra mu přitom umožňuje udělat zajímavé závěry: pumový atentát na civilisty se rázem stane spravedlivým bojem, policisté jsou teroristé a heslo „kdo není s námi, je proti nám“ je normálním motem dne.
Stačí ale na internetu otevřít české komunistické Haló noviny a dozvíte se i dnes to samé. Víra je to prostě podobná. Že jde o víru, a to i v případě části komunistů, není pochyb – skalní komunisté, stejně jako náboženští fundamentalisté, věří v nový lepší plán světa, v novou společnost. Stará filosofie Marxových předchůdců a ještě starší korán je promíchán se zcela moderní vírou v pokrok, k němuž je třeba lidstvo dohnat tvrdou pěstí, případně kalašnikovem. Existují samozřejmě i svaté knihy a návody, Korán a jeho radikální interpretace, Marxův Kapitál a Leninovo Co dělat.
Sbližování radikálních levičáků a islámských fundamentalistů ale není jen českou specialitou. Venezuelský prezident Hugo Chávez byl vřele přijat na návštěvě v Íránu, londýnský starosta Kenn Livingstone, zvaný rudý Ken, uvítal ve svém městě radikálního egyptského klerika a baskičtí nacionalisté pochodovali ve Španělsku pod vlajkami radikálního teroristického hnutí Hizballáh.
Ale proč se divit. Už v roce 1920 vyzvali na zasedání v Baku sovětští bolševici „utlačované národy Asie“ k džihádu. Ten měl být namířen hlavně proti britské Indii a skoncovat s tamním „imperialismem“. Odezva byla nakonec bídná, radikální muslimové se s komunisty nikdy nespojili. Nyní, po téměř devadesáti letech, se komunisté a islamisté opět ideologicky sbližují. Spolupráce je ale stále obtížná, byť demonstrace komunistů proti USA by učitelé v madráse uvítali a přímo k tomu vyzývají. Mullové by totiž navíc byli rádi, aby „uvědomělí“ lidé, třeba i komunisté, přestoupili na radikální islám. A komunistů na modlicím koberečku se stěží v dohledné době dočkáme.



Společnými znaky radikální levice a islámských fundumentalistů se zabývá například znalec Středního východu a mezinárodních vztahů, profesor na London School of Economics, Fred Halliday, viz jeho článek: The Left and the Jihad