Televize pro chudé

Televize pro chudé

Televize pro chudé

V současné diskusi o veřejnoprávnosti Českého rozhlasu a České televize a o tom, co za své poplatky vlastně dostáváme, téměř zanikla jedna věc. Totiž to, že existují lidé, kteří poplatky za „veřejnoprávnost“ platit musí, a lidé, kteří tuhle povinnost nemají. Je to sice maličkost, ale dobře ilustruje přístup českého státu k chudým.


Podívejme se například na televizi. Od poplatku, který má platit každý majitel televizního přijímače, jsou osvobozeni nejen nevidomí a neslyšící (ano, ti z rozhlasu a televize moc nemají, ale to my ostatní občas taky ne), ale i chudí.
Ti mají nárok neplatit půl roku za televizi, od doby, kdy doloží, že jejich příjmy jsou pod 2,15násobkem životního minima. To znamená u jednotlivce příjem méně než 6 192 korun měsíčně. Podobné je to s Českým rozhlasem. Nikde jsem přitom nenašel zmínku, že by poplatník nemohl být osvobozován od poplatku několikrát za sebou. V určitém případě tak vlastně nemusí platit za televizi a rádio nikdy.
Proč by chudí měli být osvobozeni zrovna od poplatku za televizi, opravdu nechápu - sledování televize totiž není zrovna tou činností, která podporuje v případě nouze hledání nového zaměstnání či jakýkoliv další druh snahy. Pokud ovšem poslanci nechtěli při schvalování zákona platit za sociální klid (kdo si hraje, v tomto případě dívá se na bednu, nezlobí) nebo nechtěli chudé prostě uplatit (pár takových voličů tu možná bude, v roce 2006 totiž mělo barevnou televizi 94 procent z nejchudší desetiny domácností v zemi).
Nebylo by lepší tuhle výjimku zrušit a dát peníze chudým rovnou? Nebo ještě raději zrušme Českou televizi a Český rozhlas, prodejme, co se dá, bude tu pár korun navíc na zvýšení sociálních dávek a hlavně na rekvalifikace. Modrý přísvit obrazovky zdarma opravdu nikomu z bídy nepomůže.



Související články:

Anketa: JE V POŘÁDKU, ŽE MÁME ČT „POVINNĚ“? (Reflex online 21. 1. 2008)