„BUĎ VŽDY O KROK NAPŘED!“
Prezentace Jakuba Hoška v rámci Finále 07 se uskuteční v Galerii A.M. 180, Bělehradská 45, Praha 2, do 2. 12. 2007. Otevírací doba je každý den mimo pondělí od 12.00 do 18.00 hodin.
Vyjádření poroty: Malíř, jehož početná tvorba se stále proměňuje. Jeho obrazy mají výrazný grafický, ornamentální až kaligrafický charakter. Často pracuje s textem, v poslední době se zajímá i o promyšlenou prostorovou instalaci svých pláten.
Jakub Hošek se narodil 24.listopadu 1979 v Praze. V letech 1998-2004 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 2003 na Middlesex University, London.
Samostatné výstavy (výběr): 2002 Likelikethethethedeath, Galerie CO14, Praha / 2004 Indie twins (+ Anežka Hošková), Galerie E skort, Brno / 2005 Jakub Hošek (+ Kim Nekarda a Johan Zetterquist), Galerie Rüdiger Schöttle, Munich / 2007 Dobře si rozmysli, co neváháš ztratit, Galerie Štemberk, Štemberk2007 Sad redux-o-grapher, H´art gallery, Bukurešť
Skupinové výstavy (výběr): 2001 Casino, NoD, Praha / 2001 Magnetic fields“, gallery Jelení, Praha / 2005 V. Bienále mladých, GHMP, Praha / 2005 Prague Biennale 2 (Expanded Painting), Karlin Hall, Praha / 2005 Finále ceny Jindřich Chalupeckého, GHMP- Městská knihovna, Praha / 2006 Melancolía, NoD, Praha / 2006 Akné, Galerie Rudolfinum, Praha / 2007 Spleen and ideal, Galerie Brno, Brno
Ve své podstatě u CJCH o soutěž nejde, ale umělci ji tak vnímají. Ale i tato „soutěž“ nikdy neurčí objektivně jednoznačného vítěze. Soutěž by měla být hra, ale ve finále jde především jen o ego a to je podle mého názoru špatně. V umění není možné být nejlepší, je možný být dobrý a snažit se být lepší a lepší pro uspokojení sebe sama. CJCH umělci v tom může pomoct, ale taky i uškodit. CJCH může pomoct umění najít svoje publikum, není však jisté, zda v této zemi vůbec nějaké publikum existuje. A pak se můžu ptát: Vede ocenění práce mladých umělců k jejímu zkvalitnění? Je vůbec oceněná věc kvalitní? Dost zavádějící. CJCH by měla umělce podpořit v jeho dalším vývoji, usnadnit mu tím práci, zvlášť v našem prostředí. Ale zda se to daří, to je další otázkou… CJCH má význam především symbolický a za největší přínos beru ten fakt, že jen existuje.
2. Dosud ji získalo sedmnáct umělců: který vás svým dílem nejvíce oslovuje? A proč?
Tomáš Vaněk svými postupy, obsahem a rafinovanou hravostí a občas i infantilním a hravým konceptuálním přístupem. Osobní, český, podivný psycholog-amatér Michal Pěchouček. Multimediálně angažovaný Jiří Černický. Konceptuální designer filosof-čert Jano Mančuška a elegantně citlivá Markéta Othová.
3. Je nějaký umělec, který by si ji podle vás zasloužil, ale nikdy se na něj nedostalo?
CJCH by měl dostat kompletně Bezhlavý jezdec (Jano Mančuška, Josef Bolf, Jan Šerých a Tomáš Vaněk), což už se ale nestane. Škoda!
4. Koho z letošních finalistů — kromě sebe — nejvíce favorizujete?
Honzo, Evo, Zbyňku, Pavlo - hodně štěstí!
5. Máte nějaké krédo, kterým se ve své tvorbě řídíte?
Buď vždy o krok napřed!
6. Co pro vás znamená umění?
Něco skličujícího, smysluplného, teatrálního, krásného, pokleslého, nepředvídatelného, osvobozujícího, osobního, vznešeného, komorního, naplňujícího, průměrného, elitářského, vycucávajícího, nečitelného, reprezentativního, neprozkoumaného, chtěného, nic neříkajícího…
7. Do jaké míry je pro vás důležitá reakce veřejnosti na vaše dílo?
Jakákoli reakce je nutná, ať už pozitivní, nebo negativní. Ať už ze strany laické veřejnosti, nebo odborníků. Reakce diváků jsou pro mě velmi přínosné a inspirující. Je jen na mně, jak zareaguji, jsem ještě pořád svobodný člověk. Tyhle věci jsou pro mě moc moc důležité. Každé reakce si velmi vážím a snažím se ji respektovat.
