Nevím, jestli má Ivo Mathé (generální ředitel České televize v letech 1991-1998) zapotřebí uvádět nepravdivá fakta (viz RX 10/06). Stačí se podívat na webové stránky ČT a je jasné, že nemluví pravdu. Pan Mathé uvádí, že na přání Jiřího Janečka zpracoval v roce 2004 programovou koncepci. To je pravda, ale důvody, proč ji vedení ČT nepřijalo, nejsou „ politické a lidské“, jak píše.
Ve skutečnosti měl Ivo Mathé, pokud jde například o digitalizaci, úplně jiný pohled na realitu než současný management. Ve své programové koncepci Mathé uvádí: „Vidina vlastního multiplexu se však rozostřuje, dalších dvou programových okruhů ČT se tak (zřejmě) dočkáme mnohem později, než se očekávalo“. Navrhoval, aby program ČT 1 byl charakterizován zpravodajskými relacemi každou hodinu (ráno půlhodinu). V té době jsme ale již v ČT naplno připravovali třetí program, zpravodajskou ČT 24. Ten jsme spustili tři čtvrtě roku po uveřejnění koncepce pana Mathé. Rok na to jsme spustili čtvrtý program ČT 4 Sport. To jsou podle Mathého ony politické a lidské důvody?
Mathé pokračuje: „Ani postavit firmu finančně na nohy v době nízké meziroční inflace, s víceméně jistým příjmem z poplatků a reklamy, není v naší mediální krajině s rozdanými kartami manažerský zázrak. Zvláště, když se za úspěch a důkaz ekonomického zdraví začal považovat kladný hospodářský výsledek, v ČT dosažitelný kdykoliv, když stlačíte výrobu, nákup pořadů a investice“. Pokud nedošlo k žádnému manažerskému zázraku, tak proč tedy měli předcházející manažeři ČT takové problémy? Proč situaci bez efektu průběžně řešila Rada ČT a Dozorčí komise ČT, když vše bylo tak jednoduché? Proč se vynakládaly a měly vynakládat nemalé prostředky například na poradenské firmy?
Položky, které uvádí Mathé jako „jistotu financování“, právě naopak patřily k mnoha problémům ve financování ČT, které management zdědil a musel změnit. Výnosy z poplatků se za období let 1997 až 2003 značně snižovaly, průměrně ročně ubývalo více než 35 tisíc poplatníků. V roce 2004 jsme propad zastavili. K zásadnímu obratu došlo v letech 2005 a 2006, kdy se zvýšil počet poplatníků asi o 250 tisíc. Zároveň se významně zvýšily příjmy ČT z důsledného vymáhání poplatků. Reklama v letech 2001 až 2003 též značně poklesla. V porovnání s obdobím 2001 až 2003 se v letech 2004 až 2006 průměrně každý rok výnosy z reklamy zvýšily o více než sto milionů korun.
O kladném hospodářském výsledku, jako úspěchu a důkazu ekonomického zdraví, který v ČT Lambert prosazuje, se pan Mathé zmínil již vícekrát. Opak je pravdou! Jestli někdo vykazoval v ČT „kladný hospodářský výsledek“, tak to byl právě Mathé.
V roce 1993: 505,5 mil. Kč, v roce 1994: 153,9 mil. Kč, v roce 1996: 136,9 mil. Kč. V roce 1995 měla ČT ztrátu ve výši 225,1 mil. Kč. Naproti tomu „Janeček s Lambertem“ snížili již v roce 2003 předcházející čtyřistamiliónové ztráty z předcházejících dvou let na ztrátu 130 milionů Kč. Od roku 2004 do roku 2006 ČT vykázala vyrovnané hospodaření (tedy nulu, ne kladný hospodářský výsledek). Stejné vyrovnané hospodaření má ČT schválené Radou ČT na rok 2007 a s vyrovnaným hospodařením počítají i dlouhodobé plány do roku 2010. Nevím tedy, z čeho pan Mathé ve svých hodnoceních vychází.
„Stlačení výroby a nákupu pořadů“ je též jen slovní obrat. Je nutné doplnit, jak se uvedené „stlačení“ projevilo, a jak a kde jsme snížení nákladů dosáhli. V roce 2003 a 2004 jsme začali mnohem lépe hospodařit. Do vysílacích schémat jsme zařadili všechny dosud nezařazené předvyrobené pořady. Tím jsme dosáhli významné úspory na výrobu v roce 2004. Náklady na výrobu klesly, aniž by došlo ke snížení kvality. V průběhu let 2005 a 2006 jsme naopak do výroby vložili o téměř 50 procent více finančních prostředků než v letech 2003 a 2004. A v porovnání plánu letošního roku s roky 2003 a 2004, navyšujeme finanční prostředky do výroby o 75 procent, což představuje částku vyšší o 900 milionů Kč.
„Snížení investic“ též není pravda. Opět je to přesně obráceně. V letech 2000-2003 předcházející vedení ČT neinvestovala proti odpisům (tedy „projedla“) 500 mil. Kč. Z tohoto důvodu jsme zdědili z 85 procent odepsaná technická zařízení. V letech 2004 až 2007 jsme naopak, včetně letošního rozpočtu, zvýšili investice proti odpisům o 140 milionů Kč. Další zvýšení investic proti odpisům o cca 160 milionů Kč předpokládáme v letech 2008 až 2010. Tedy zatímco v roce 2002 se investovalo v ČT 122 mil. Kč, v loňském roce to bylo 430 milionů Kč a od letošního roku do roku 2010 to bude ročně 500 milionů Kč.
Samozřejmě bych mohl dále uvést mnoho dalších konkrétních opatření, které jsme v předcházejících třech a půl letech v ČT provedli a tím vyvedli ČT z velkých problémů. Z uvedených faktů jasně vyplývá, jak se Ivo Mathé ve svých úvahách mýlí.
V čem se ale s Mathém zásadně lišíme, jsou skutečné náklady nutné na řízení ČT. V Hospodářských novinách 2. dubna 2004 v rozhovoru uvedl, že „šetření v televizi za každou cenu je idiotismus“. Za každou cenu nikdo v ČT nešetří, ale jinak ano! Je nutné vynakládat na činnost ČT jen nezbytně nutné finanční prostředky! A snižování nákladů v ČT (stejně jako v ostatních firmách) je na místě vždy, tedy i dnes a v dalších dnech, měsících a rocích.
Jen pro informaci uvádím, že v roce 1997, za řízení ČT panem Mathé, činily celkové náklady na jednu hodinu výroby 600,7 tisíc Kč, v roce 2006: 430,6 tisíc Kč. V roce 1997 stála jedna hodina vysílání 248,4 tisíc Kč, v roce 2006 176 tisíc Kč.
František Lambert
autor je finančním ředitelem ČT
