nahoru

Plus minus k ničemu - Odpovědi zástupců politický stran

Michal Komárek 18. května 2006 • 01:44

Další informace k článku Michala Komárka z Reflexu č. 20

Otázky Reflexu pro tiskové mluvčí politických stran.

1) Kampaň letos vzbuzuje hodně protichůdné pocity, vyvolává protichůdná hodnocení. Myslíte, že je obsahově bohatší než v minulosti?
2) Hodně pozornosti vzbuzují "antikampaně". Některým lidem příliš nerozumí - nedokážou vyhodnotit, zda jde o kampaň, antikampaň, ironii... Myslíte, ze "antikampaně" jsou produktivní? Používá/použije je vaše strana?
3) Myslíte, že ve srovnání se zahraničními kampaněmi, je tuzemská kampaň kvalitní, kulturní, etická...?
4) Jakou roli kampani přikládáte? Myslíte, že může mít rozhodující vliv na nerozhodnuté voliče? Na velkou část voličů? Máte představu o tom, kolik lidí sleduje kampaň systematicky, včetně například četby volebního programu?
5) Jak hodnotíte pokrytí kampaně médii? Máte pocit, že se chovají k jednotlivým stranám vyváženě?


Zelení (Eva Rolečková)


1)Obsahově určitě ne. Rozhodně je bohatší na sliby vyjadřované občas i v závratných částkách. Je hodně zaměřená k problematice každodenního života – daně, dávky, zdravotní pojištění. O koncepcích pro vzdálenější budoucnost, o problémech s poněkud vzdálenějšími přesahy se z ní mnoho nedovíme. Pro nás je potěšitelné, že se ekologie a kvalita života stala jedním z hlavních témat, jistě i naším přičiněním. V dřívějších volbách zdaleka takovou úlohu nehrála.

2) Některé kreace zesměšňující soupeře skutečně pochopí jen ten, kdo žije v uzavřeném okruhu dnešní vysoké politiky a komu neunikl určitý výrok nebo počin, který byl předmětem rafinovaného vtipu. Je to tak trochu akce „politici sobě“. My nejsme součástí oné uzavřené společnosti a raději říkáme, co máme v plánu.

3) Nemyslím, že se liší nějak podstatně. I tam se mísí seriózní vysvětlování s estrádními prvky a útoky na protivníky. Ale nedělám si nárok, že bych toto mohla seriózně analyzovat v širším měřítku.

4) Kdyby nebylo mediální kampaně, část voličů by si ani nevšimla, že volby jsou. A část voličů, kteří se o politiku jinak nezajímají, ale volit chtějí, se může z kampaně zásadní informace dozvědět. I styl vedení kampaně je pro část veřejnosti informací. Myslím, že skutečně systematicky sledují kampaň jen politici, stranické štáby, mediální agentury a novináři. Ostatní si mohou vybrat jen část – besedu, vyjádření kandidátů nebo si přečíst program. Říká se, že lidé programy nečtou. Nemyslím si to. Nejspíš je nečtou celé, ale jen témata, o která se zajímají. Programy jsou však hodně žádané.

5) Poskytují prostor těm, kdo v průzkumech překračují pětiprocentní hranici vstupu do parlamentu. Těm ostatním ho poskytují méně, ale poskytují. Je ovšem zřejmé, že některá media mají blíže k té než oné straně, byť poskytují prostor také ostatním.


Unie svobody (Petra Špirková)


1) Jistě, pokud za obsah považujeme všechny použité prostředky a ne jenom myšlenky z volebních programů. Pokud jde o myšlenky, tak naše volební alternativy zásadně chudnou, ale chudoba je stále košatěji a barokněji prezentovaná.

2) „Antikampaně“ je samozřejmě mylné pojmenování. I falzifikace volebních hesel nebo myšlenek z cizích programů tyto programy ve skutečnosti propaguje, a tak si někteří „napadení“ užívají propagace za cizí peníze. A to je správné, za blbost se platí i ve volební kampani. Naše strana nemá potřebu propagovat jiné strany.

3) Ne, je stejná jako kampaně na Západě nebo na Východě, stejně morální i nemorální. Jenom je v jiném historickém čase: na západ od nás už vědí, že je škoda milionů do tohoto politického jarmarku investovaných, že politická reklama se dělá jinak.

4) Volební kampaň je boj o medializaci politické agendy, prosadit agendu do veřejného mínění znamená vyhrát volby. A proto je třeba vyspělost volební kampaně měřit vyspělostí mediálního diskursu. Bulvární a na zábavu zaměřená média vyvolávají bulvární kampaň.

5) Vyváženost je sociologický konstrukt, který přináší kšefty výzkumným agenturám. Předčasné volby v r. 1998 byly totálně nevyvážené, protože jediní, kteří zaplavili republiku bilbordy, byli Sládkovci. Navzdory nevyváženosti se nedostali do parlamentu. Rozhodování voličů je řádově složitější než snadno kvantifikovatelná vyváženost. Na médiích je třeba žádat inteligentní pokrytí kampaně a ne vyváženost v tuposti.


KDU – ČSL (Ondřej Jakob)


1) Skoro by se mi chtělo sklouznout k frázi, že každá kampaň je jiná. Připadá mi, že v letošní volební kampani se v médiích více než dříve zdůrazňují především ekonomická témata. (Vzhledem k tomu, že ekonomický program
KDU-ČSL, včetně návrhu na daňovou reformu, je nezávislými analytiky či ze strany médií hodnocen velmi pozitivně, nemáme s tím nijaký problém). Záběr jednotlivých kampaní není samozřejmě striktně určen pouze tím, s čím politické strany přijdou, ale také jejich následnou medializací.
Média většinou vyprofilují jedno dvě hlavní dominantní témata, která celou kampaní prolínají.
Co se týká KDU-ČSL mohu říci, že letošní kampaň považuji za opravdu tématicky bohatou. Vedle již zmíněné ekonomiky se zaměřujeme na naše tradiční priority - podporu rodiny a venkov. Snažíme se i vyvažovat ostatní témata. Z toho důvodu jsme představili "Zelenou pro město", nebo "Zelenou pro zaměstnance" (jako doplnění naší "Zelené pro živnostníky a zaměstnavatele"). Ekonomický program je opřen o koncepci sociálně-tržního hospodářství, které je již po dlouhá léta základem tohoto program.

2) Křesťanšťanští demokraté povedou zásadně pouze pozitivní kampaň, byť
jsme terčem mimořádně hrubé antikampaně. Jinak je smutným faktem, že letošní kampaň je plná faulů a negativní kampaně, a to v mnohem větší míře, než tomu bylo dosud. Trochu mě překvapilo, jak intenzivně používají prvky negativní kampaně vůči svým soupeřům právě sociální demokraté.
Samozřejmě je zde vždy riziko pro ty, kteří negativní kampaň provádějí, že se zcela mine cílem a může mít i opačné důsledky. Příliš "chytrá" antikampaň může voliče zmást, a to jiným směrem, než původně autoři předpokládali.

3) Myslím si, že česká kampaň je v mnoha ohledech srovnatelná se zahraničními , i když některé její prvky, jako je např. "interpretace stranických preferencí",podle mého názoru, nemá v Evropě obdoby. Je skutečností, že hlavní agentury zabývající se průzkumy veřejného mínění používají velmi odlišné metodologie, což je pak velmi znát při prezentaci preferencí stran a to často velmi nesprávným až zavádějícím způsobem. Výsledný obraz v médiích pak může být zcela odlišný než je realita. Proto považuji způsob prezentace preferencí některých agentur za jeden z největších nešvarů letošní kampaně, spolu s negativní kampaní.
Česká volební kampaň je také v mnoha ohledech podobná kampani německé, dochází u nás k otočení rolí a volební diskuse se nevede tolik o programu nejsilnější vládní strany, ale spíše o programu opoziční ODS, která se paradoxně stává obhájcem nikoliv vyzyvatelem.

4) Volební kampaň není cílena pouze na nerozhodnuté. Zčásti je mířena i "dovnitř" s cílem posílit voličskou základnu. Veškeré výzkumy nás přesvědčují, že na nerozhodnuté voliče vliv mít může, a to zejména v posledních dnech před volbami. Existují i sociologické studie, které se zabývají tím, kdo a jak kampaň sleduje. Jinak my jsme vsadili především na kontaktní kampaň, kterou děláme dlouhodobě, také nyní v horké části kampaně. Politici KDU-ČSL od léta loňského roku také uspořádali přes 400 setkání s voliči, tzv. minikotlů. I tato ,,setkávání se s voliči“ nám pomohla při sestavování našeho předvolebního programu.
V případě volebního programu bývá často ze strany tazatelů deklarováno, že to je nejdůležitější prvek pro jejich rozhodování. Z ověření pak paradoxně vyplývá, že málokdo celý volební program zná, nebo jej četl. Proto jsme se i letos vedle prezentace celkového volebního programu zaměřili na přiblížení našich hlavních cílů a myšlenek našim voličům v podobě srozumitelnějších programových letáků "Zelená pro ...".
Přesná čísla nevím, ale faktem je, že zájem voličů o náš kompletní program je větší než dříve. Možná je tomu i proto, že se o něm psalo opakovaně kladně v médiích.

5) Faktem je, že suverénně největší zájem ze strany médií v době vrcholící kampaně je o potencionální vítěze voleb. Pro ostatní je pak o něco těžší se do médií dostat. Myslím, že média se snaží poskytnout kandidujícím subjektům adekvátní prostor. Samozřejmě se najdou i výjimky.
Skutečností také je, že jednou z cest, jak se do médií v této době dostat, je zveřejnit nějaký velký programový výstřelek. Což například ČSSD i ODS udělaly. Dobře ví, že ho realizovat po volbách nebudou – vymluví se na koaliční kompromis. My jsme poctivě zveřejnili kompletní program v únoru a populistických výkřiků se na rozdíl od některých dopouštět nebudeme. A to přesto, že bychom tím média možná zaujali.

ODS (Jiří Sezemský)



1) Považujeme ji za bohatší jednak v tom smyslu, že je v porovnání s jinými kampaněmi méně o politicích a více o konkrétních věcných tématech. Zároveň
se více používají metody negativní kampaně za hranicí běžného standardu.

2) Antikampaň v podobě, jakou praktikuje především ČSSD, nepochybně neposiluje politickou kulturu v naší zemi. Stalo se poprvé, že politická strana používá metody klamavé kampaně a zjevně lživých argumentů vůči svým oponentům. Svědčí to o vnitřní slabosti a malé sebejistotě jejich autorů. Tento styl nepraktikujeme a jeho efektivitu prokáze výsledek voleb. Seriózní volic ji podle naseho názoru musí odmítnout. Pokud by forma této kampaně byla úspěšná, což nepředpokládáme, kam by zašly podobně koncipované akce příště?
3) Přestože volební kampaně bývají i v zahraničí mnohdy tvrdé, nemáme informace o tom, že by zahraniční politické strany v takové míře zneužívaly volební
loga svých oponentů a pouzžvaly takto agresívní, neférové a lživé argumenty, jako ČSSD.
4) Volební kampani přikládáme přiměřený vliv, kdy může oslovit část nerozhodnutých voličů. Jsme si vědomi, že většina veřejnosti je rozhodnuta
již delší dobu, jak se u volebních uren zachová. Přesto jde o každý hlas, který může ve finále významně ovlivnit povolební situaci a takto k volební
kampani přistupujeme. Naše volební kampaň vyvažuje emotivní a argumentační, tedy programové prvky.

5) Přístup médií k volební kampani považujeme za vyvážený, i když pochopitelně ne s každým komentářem na naši adresu souhlasíme. Přesto nepovažujeme za možné zasahovat do nezávislosti médií způsobem, jak činí především predseda vlády Jiří Paroubek. To může mít potom vliv na příliš opatrnický přístup části médií k některým politikům (kauza Bez obalu, nedávná kauza redaktora A. Cibulky v Českém rozhlase).



ČSSD odpověděla, že v průběhu volební kampaně se nebude k tématu vyjadřovat




KSČM (Monika Hoření)


1. Nemyslíme si, že je letošní kampaň před volbami do PS obsahově bohatší. Objevily se v ní některé prvky, které ukazují na veskrze pozitivní snahu přibližovat programy všech politických stran, vč. stran neparlamentních. Takovou roli zde sehrává například pořad Otázky V. Moravce speciál. Celkově však nutno říci, že je více planých show, na nichž mají zvané celebrity ze světa pop-music a sportu zlákat voliče k tomu, aby volili právě tu jednu politickou stranu. Takové akce „na efekt“, pochopitelně nesmírně drahé, si nemůže dovolit každý kandidující subjekt. Taková kampaň, která je málo o obsahu, ale hodně o jevových formách, není dobrá. Nemluvě o nárůstu nesolidních až urážejících odsudků vzájemně mezi mnohými stranami, zvláště na pravo-levé ose. KSČM nepoužívá ani cirkusových show, ani neférového jednání, všude vyzdvihujeme programové otázky.

2. Každý ve volební kampani používá takových prostředků, jaké mu připadají vhodné. Myslíme si, že i „antikampaň“, při níž politická strana upozorní občany na možné negativní dopady volby určité strany, má své místo v rejstříku způsobů vedení volebního boje. V tomto smyslu je i „antikampaň“ produktivní. KSČM používá srovnání svého programu s programy konkurenčních stran, zvláště pak pravice. Používáme tedy – například v placené inzerci – i tento způsob propagace naší politiky ve srovnání s politikou zejm. ODS, vůči ní se zejména vyhraňujeme.

3. Neděláme si iluze, že v jiných zemích probíhá volební kampaň kultivovaněji než v naší vlasti. Netroufáme si nazvat naši českou volební kampaň jako kvalitní, kulturní či etickou, tím spíše takovými adjektivy nemůžeme hodnotit ani kampaně v cizích zemích.

4. Volební kampaň má za úkol zaktivizovat nerozhodnuté voliče, protože věrní voliči sledují práci své politické strany průběžně. Na nerozhodnuté voliče má kampaň jistě velký vliv a naší snahou je vysvětlit lidem, kteří se jinak příliš nestarají o politiku, jaký význam má přítomnost komunistických poslanců ve sněmovně, jaké dobré zákony pro lidi jsme vytvořili či spoluvytvořili, co jsme dobrého podpořili a také, jakým nesmyslům a protilidovým zákonům jsme dokázali zabránit. Všeobecně sdělovací prostředky více či méně informace zkreslují a KSČM se dostává ve většině, zvláště pravicových médiích, spíše do negativního světla. Lidé musí pochopit – a volební kampaň je k tomu skvělou příležitostí – že díky poslancům KSČM i oni požívají ještě nějakých výdobytků sociálního státu, který se listopadovým převratem začal pomalu odbourávat. Volební program, zvláště je-li dlouhý, příliš mnoho lidí nesleduje. Proto KSČM vytvořila velice stručný program. Žijeme v rychlé době a není čas na čtení dlouhých textů.

5. Volební kampaň je velká příležitost pro média. Zdá se mi, že se sdělovací prostředky vyžívají často v podružnostech (sledují životopisy kandidátů, kdy vstoupili či vystoupili z jaké strany, chtějí fotografie i pokud možno ještě z porodnice, fotografují celé rodiny, zajímají se o částky soustředěné na účtech, zpovídají manželky apod.), případně opakují již obehraná klišé. V případě KSČM je to písnička, která už je omšelá: údajná zodpovědnost současné KSČM za 50. léta, za politické procesy, lživé či nadhodnocené údaje apod. Ano, mnohé sdělovací prostředky se chovají ke stranám nevyváženě, pozorujeme to dnes a denně. Mnoho redaktorů se v osobním kontaktu chová slušně, prosí o spolupráci a když je jim vyhověno a poskytnuta patřičná péče, často se změní a chovají se vysloveně hrubě a záměrně zkreslí mnoho údajů. Často si říkám, jestli takoví novináři znají pravidla novinářské etiky a kdo jim dal právo soudit, zvláště, jsou-li to velmi mladí lidé bez jakékoli životní zkušenosti. Samozřejmě, že jsou i slušní a profesionální novináři.

Michal Komárek