nahoru

Reflex č. 12

RXonline 24. března 2005 • 17:15

Rozhovor Jiřího Žáka s jednou z nejvýznamnějších francouzských uměleckých osobností - Jean-Claudem Brialym. Libčické ghetto Kolonka, bytovky postavené pro dělníky šroubárny, je plné slovenských Romů. Fenomém Lobbismu. Internet začíná být pro řadu občanů skutečně "životu nebezpečný", neboť na něj napojují stále citlivější (zatím především ekonomické) funkce.

Divadlo Bouffes-Parisiens v pařížské ulici Monsigny je červené. Červené jsou koberce, červené je foyer, červené je hlediště i opona. Červená je i ředitelská šatna. Navíc je přecpaná fotografiemi a nejrůznějšími suvenýry, takže tak trochu připomíná spíš prodejnu starožitností než místo, kde se herec připravuje na svůj výstup. Znovu si uvědomuji, jací jsou herci fetišisté. Ale na šedovlasém muži na červené lenošce není vůbec nic patetického. Mluví tiše, takřka negestikuluje a nesměje se nahlas. Připadá mi natolik nenápadný, že si musím neustále připomínat, že přede mnou sedí JEAN-CLAUDE BRIALY (72), jedna z nejvýznamnějších francouzských uměleckých osobností. Rozhovor vedl Jiří Žák.




Hotel Willard leží na Pennsylvania Avenue mezi Bílým domem a Kongresem. Dost daleko a zároveň blízko oběma budovám, které řídí chod nejmocnější země světa. V devatenáctém století to bylo jediné pohodlné místo, kam se před letním vedrem nebo zimními plískanicemi mohli uchýlit k privátním hovorům úředníci Bílého domu i Kongresu, případně osoby, které si přály s nimi hovořit. K zajištění soukromí vlivných hostí hotel vybudoval kóje nebo boxy, jaké jsou dnes stavěny ve většině dobrých restaurací na celém světě. Tyto oddělené prostory se nazývaly lobby a daly název novému odvětví politického a obchodního ovlivňování veřejných věcí -lobbismu. Více o fenoménu lobbismu v článku Vratislava Jandy.



Libčické ghetto Kolonka, bytovky postavené pro dělníky šroubárny, je plné slovenských Romů. Žádní z nich sem ale nepřišli po vstupu Česka do EU kvůli štědřejším sociálním dávkám, jak by se mohlo zdát z mediálních zpráv o migrační vlně. Žijí tu léta, žádné dávky nepobírají a poslední vlnu zažili, když se rozvodnila Vltava. Z nového podrobného průzkumu pro ministerstvo vnitra naopak vyplývá, že od loňského května do prosince k nám ze Slovenska přišlo zhruba stejně Romů jako v letech předchozí dekády: 40 až 60 rodin. A živoří pořád úplně stejně. Reportáž Petra Holce.


Kdo by tu reklamu neznal. Mladý pár přichází do asijské restaurace, žena poprosí číšníka, aby se postaral o buldočka Bobíka. Oba se pohodlně usadí, flirtují a čekají na jídlo. Náhle se ozve gong a do místnosti vchází šéfkuchař s velkým podnosem. Obřadně ho položí na stůl, zvedne víko a hrdě oznámí: "Bóbika!" Obraz mizí, žena ječí. Kdo si v tu chvíli uvědomí, že jde o reklamu na nějaký konkrétní internetový vyhledávač? Více v článku Jana Potůčka.


Internet začíná být pro řadu občanů skutečně "životu nebezpečný", neboť na něj napojují stále citlivější (zatím především ekonomické) funkce. A my nevíme, co dělat, protože je pravděpodobné, že naše závislost na každodenním využívání počítačové sítě přes všechna její nebezpečí jen poroste. Desetitisícové účty za nesprávné připojení, to je jen začátek. Problému se věnoval Jiří X. Doležal.

RXonline