Film Mistři se líbil kolegovi Baldýnskému, pochválil ho i Pavel Mandys v Týdnu. Rovnou přiznávám, že celovečerní debut Marka Najbrta mě nevzal za srdce. Na premiéře tvůrci doufali, že si snímek (i díky herecké účasti Jana Budaře) získá takovou pozornost jako třeba Nuda v Brně. Ale i kdybychom vyhráli MS v ledním hokeji, k němuž má film jistý (spíše povrchní) vztah, druhá Nuda v Brně to nebude. Spíš jsou to druhé Divoké včely.
Kdo viděl Slámovy Divoké včely, viděl i půlku Mistrů. Prostředí je téměř identické: upadající vesnice kdesi blízko hranic, kde už skoro nikdo nežije, žádná práce, žádná radost. Šedivé stráně, chátrající budovy. Uzavřený svět několika postav, většina z nich vegetuje. Sláma tenhle svět vytvořil docela barvitě a pestře, podařilo se z dané konstelace vykřesat živý hrabalovský příběh. Byla v něm ryzí tragika i komika.
Najbrt naproti tomu vytvořil umělý, modelový svět. Proti „kladným“ postavám dospívajícího kluka a mladé ženy tu stojí alkoholičtí mužové: proradný autobusák, zlodějský výčepák a kurva všech kurev, xenofobní nafoukanec z města. Jak jejich střet skončí? Stejně jako u Slámy: ti „lepší“ se osvobozují, z kraje odcházejí, ti méně šťastní a horší zůstávají (a možná dokonce hynou). Odchází i prosťáček boží (Budař), kterému se zdají sny o hokejistech, ale jestli jde vstříc smrti nebo jen dalším přeludům, to není zřejmé.
Najbrt svým filmem říká to, co vidíme dnes a denně kolem sebe: někteří jedinci, někteří čeští sportovní fanoušci, jsou docela pěkní idioti. Kolektivním nadšenectvím zakrývají vlastní omezenost, prázdnotu. Toto obsahově sdělení je jasné od prvních minut, takže film působí jako hokejový zápas, jehož výsledek je předem známý. A logicky tedy moc nebaví. Chybí tu překvapení, tajemství, náhoda.
I když námět Mistrů pravděpodobně vznikl nezávisle na Slámově filmu, logicky se divák bude ptát: proč to samé? Je to možná trochu dramaturgická chyba. Ale přiznávám: kdybych Slámův film ještě neměl v živé paměti, asi bych byl k Najbrtovi méně kritický. A musím taky přiznat, že některé složky Mistrů jsou (nejen na debutanta) velmi přesvědčivé: herecké výkony, cit pro atmosféru, kamera, hudba. Vyprávění nijak neklopýtá. Nicméně z kina jsem odcházel s pocitem jisté prázdnoty. Nebyla to jen prázdnota postav, která se na mne přenesla, ale i příliš chudé myšlenkové zázemí filmu.
