Pokud projíždíte západní a severozápadní Čechy a potkáte firemní štíty s nápisem například České vejce nebo První česká obilná, můžete si být jistí, že ji vlastní Němci a tímhle mile naivním způsobem se snaží být nenápadní. V okolí Chebu a Aše najdete spoustu dříve opuštěných vilek, okolo kterých dnes krouží se sekačkou udržovaně vyhlížející německy hovořící pán. Už po léta totiž stačí, abyste si jako cizinec v České republice založil eseročko a můžete se stát vlastníkem jakékoli nemovitosti od louky u potoka po fabriku. Nebo tu chalupu koupíte přes českého prostředníka. Je to prosté a dělá se to tak už po léta. Takže „spekulanti“ bažící po české půdě v květnu nepřijdou, protože přišli už dávno a jsou tu většinou jednoznačně ku prospěchu. Pár holandských a francouzských farmářů, němečtí chalupáři a taky zemědělci, kteří to mají s kombajnem přes hranice pár kilometrů.
Jestli nás tedy opravdu čeká nějaký šok a zklamání, tak nejspíš z toho, že se žádná cenová revoluce konat nebude. Dnes kdejaký děda na Vysočině odmítá prodat sousedovi cíp louky v představě, že nejpozději červnu za ni dostane totéž v eurech. Je téměř jisté, že nedostane. Už je dávno rozprodáno.
