Bude nějaká euročeská literatura?

Sedmasedmdesát nikoli tisíc, nýbrž procent našich spoluobčanů řeklo své referendní ANO! Evropské unii - a pro našince ze světa literární a knižní kultury to znamená, že mohou přemítat a dumat a mudrovat o tom, co to v budoucnosti přinese dobrého a zlého nebo dobrého či zlého pro původní českou literární tvorbu.

Obecně se soudí, že dojde ke kvantitativnímu a v jeho důsledku rovněž kvalitativnímu poklesu úrovně naší beletrie, rovněž panuje obecná shoda v přesvědčení, že postavení české knihy na trhu se výrazně zhorší. Tuzemské literární novinky se prý octnou v ještě nevýhodnější pozici v konkurenci s překladovými novinkami, než tomu bylo dosud: trh může být veskrze zaplaven hbitě přeloženými tituly, ať už z beletrie, z literatury faktu nebo z komerční sféry, a tato pomyslná povodeň dokáže leckterého autora z Čech, Moravy a Slezska stáhnout ke dnu. Přesněji řečeno jeho dušičce neublíží, zato jeho dílu či dílům nahrne do cesty přemíru (i neznámých) překážek, znemožňujících vydání plus distribuci knihy. Všeobecně vzato bude Obec překladatelů ve všech směrech triumfovat nad Obcí spisovatelů. Ta už ostatně, aby mohl její peň utěšeně usychat, plánuje osekání všech haluzí, jen aby ještě rok dva tři bylo dost korunek na pražský sekretariát.
Naše literární tvorba bude mít tudíž několik možností: třeba v ní začne převládat prefabrikovaná produkce masového západního střihu, kdy se umělecké dílo všestranně zjednodušuje a sbližuje k nerozeznání do té míry, až jediné rozdíly budou ve volbě dané jazykové mutace. Proto vznikne taková euroliteratura, která bude dupat jak umělecky bezejmenní králíci. Anebo se naše literární obec uzavře do sebe po způsobu někdejších vlastenců a pokusí se transformovat v nějakou euročeskou literaturu, tedy dbát na svou mimořádnost, svébytnost, zajímavost, svéráz atp. Leč v první fázi to znamená vyklízení pozic: určitě se v první řadě bude šetřit na kultuře a umíráček zahrozí nebo rovnou zaklinká právě těm nakladatelstvím, která doposud čile vydávají novou českou literaturu. Ta se možná raději přeorientují na překladovou produkci. Možná za nějakou nepříliš vzdálenou dobu nezbude naší literatuře žádný jiný prostor než sféra internetových nakladatelství. Ale i ta se může záhy stát něčím, co je nad poměry, čili bude zapotřebí nových páterů Vrbů, aby se s českou knihou vydali mezi lid. Leč budou ty české knihy?
Máme pochopitelně na mysli krásnou literaturu, nikoli čtení nebo čtivo čili takříkajíc knižní humus, kterého je plno ve všech koutech a o němž se dovídáme ze všech sloupů. Možná se bude muset jednou zrodit nějaké nové zemské vlastenectví a z Bruselu dorazí kupička eur na vydávání knížek českých, kteréžto by jinak jako chabě chráněné ptactvo literární bídně zanikly na úbytě. To vše nás ale čeká až za branami unie. Co je ale třeba činit teď, by po nás Češích knihomilných nebyla veta? Klasik to zodpověděl dávno: Mít s sebou vždy biblí kralickou - a Labyrint světa.