Kolem světa: Sekce pro ruské prostitutky

Kolem světa: Sekce pro ruské prostitutky

Kolem světa: Sekce pro ruské prostitutky

Výraz „město kontrastů“ by měla Asociace cestovních kanceláří připsat na seznam zakázaných frází. Vedle favoritů jako je „panenská příroda“ a&#160„město, které nikdy nespí.“

Výraz „město kontrastů“ by mělo být Asociací cestovních kanceláří připsáno na seznam zakázaných frází. Mohlo by tam být v dobré společnosti dalších cestopisných favoritů jako „panenská příroda“ a&#160„město, které nikdy nespí.“

Není ve své podstatě každé místo na světě místem kontrastů? A není pak naprosto bezpředmětné tento fakt zdůrazňovat?

Bohatství se mísí s chudobou v Šanghaji, spiritualita s oportunismem v&#160Mumbaji, minisukně s burkami v Londýně, barokní budovy se socialistickým realismem v Praze, bla bla bla. Kdysi jsem si slíbila, že nikdy nezlenivím natolik, abych někdy musela nějaké místo popsat jako město kontrastů. Jenže pak jsem přistála v Dubaji a tady svůj názor diametrálně změnila. Jestli si totiž nějaké místo zaslouží tuto nic neříkající nálepku jako „město kontrastů“, musí to být Dubaj.


Dala jsem si tady dvoudenní „kulturní detox,“ jehož cílem je zapomenout na Afriku a připravit se na Asii. Nechtěla jsem z Afriky letět přímo do Himalájí a nedat si pár dní na to si takříkajíc vyčistit kulturní paletu. Kamarádka mi poradila, že Dubaj je na kulturní detox ideální místo, vzhledem k tomu, že to místo „absolutně žádnou kulturu nemá.“ To znělo dobře. Po několika týdnech v Africe jsem byla připravena vstoupit do kulturního vakua. V&#160Nairobi bylo autentické místní kultury až dost. Konečně díky ní si město vysloužilo barvitou přezdívku Nairobbery (nailoupež). A tak jsem o půlnoci nastoupila do letadla v Nairobbery a o pět hodin později byla o několik galaxií jinde - v Dubaji.

Prostitutka v pohorách

Mimochodem, kupování víza do Emirátů přímo na letišti rozhodně nedoporučuji, ač je to teoreticky možné. Údajně to závisí na tom, na jakého celníka narazíte a v jaké náladě se nachází. Ten můj vypadal, že se právě vrátil z vojenského výcviku v Kábulu a nechtěl mě do Dubaje pustit. Co tam prý hodlám jako žena dělat? Je přece všeobecně známo, že ženy z Ruska k nim jezdí dělat prostitutky... To, že mu uniklo, že nejsem z Ruska mě nijak nepřekvapilo. Rusů je tady všude tolik, že každá žena, jejíž příjmení končí na „ova“ je automaticky podezřelá. Ale to, že mě odhadl na prostitutku (v 6 hodin ráno po nočním letu, s kruhy pod očima, ve vytahaných širokých kalhotách, zaprášených pohorách a flekatým batohem) mě přesvědčilo o tom, že místní muži musí být hodně sexuálně frustrovaní. Tak jsem žadonila, submisivně klopila oči a slíbila, že už nikdy nic tak nezodpovědného jako kupování víza na letišti neudělám, jen když mě nechá to magické město kontrastů vidět. Myslím, že Mustafa svolil právě v momentě, kdy jsem mu navrhla, že po něm pojmenuji svého prvorozeného syna.

Předtím, než jsem se ocitla na místě, kde zázračně rostou trávníky v písku a kde lidé raději nevycházejí ven, protože uvnitř je to nové, klimatizované a&#160pohodlné, jsem si myslela, že není možné, aby někdo postavil větší chrám konzumní kultuře než jakým je Las Vegas. Nečekala bych, že povrchnější město najdu právě v muslimském světě.

Do buy, please!

V angličtině zní Dubaj jako Do buy (nakupuj), což je sice shoda náhod, ale krutě výstižná. Las Vegas může být plné kýče, imitací kultur, obchodů a&#160kasin, ale aspoň prodává produkty především své vlastní země. Dubaj se pokouší dělat to samé, jen s více obchody a bez kasin, s lepší architekturou, ale téměř výhradně s produkty jiných zemí. Projít se obchodním centrem v Dubaji je jako navštívit muzeum Západu: Levis, Burberry, Hugo Boss, Tommy Hilfiger. Všechno od nejdražších obleků až po ty nejmenší, nejskandálnější bikiny. Prodávají se tu západní věci, kterými místní opovrhují, ale které sem jezdí nakupovat lidé ze Západu, protože jsou tu levnější než na Západě. Skoro by se chtělo říci, ehm, město kontrastů.

Přesycená obchody jsem vyrazila do historické čtvrti dát si oběd. Z první i&#160druhé restaurace mě vyhodili, protože neměli „sekci pro ženy.“ Neměla jsem na vybranou, než jít do turistické oblasti, kde se k ženám chovají pěkně, protože je všeobecně známo, že ženy mají slabost pro nakupování. Koupila jsem si plavky s poměrně velkým pokrytím, i když to nejsou úplné „burkiny,“ a nikomu nepřišlo divné, že je platím svojí vlastní kreditkou. Když jsem došla na veřejnou pláž, na zdi okolo ní sedělo asi dvacet místních mužů v bílých talárech a pozorovali turistky, jak se promenádují po pláži v&#160plavkách. „Sekce pro ženy“ tady nebyla, takže já i ostatní ruské prostitutky jsme tu ležely ve výloze jako ostatní levné zboží. Do buy, please!

Mise kulturní detox proběhla úspěšně. Na Afriku jsem zapomněla a do Himalájí se těším.



Autorka je spolupracovnice redakce, cestovatelka a publicistka. Pro Reflex.cz připravuje pravidelnou rubriku POHLEDY ZVENKU.