Kolem světa: Turista versus rasista

Kolem světa: Turista versus rasista

Kolem světa: Turista versus rasista

Pár dní před odletem do Afriky mi kamarád položil otázku, jestli vím, jaký je rozdíl mezi turistou a rasistou. Ihned s úsměvem dodal: „Týden v Africe.“ Krutý vtip, ale vzhledem k tomu, že sám je Afričan, nemohla jsem to nebrat vážně.

Pár dní před odletem do Afriky mi kamarád položil otázku, jestli vím, jaký je rozdíl mezi turistou a rasistou. Ihned s úsměvem dodal: „Týden v Africe.“ Krutý vtip, ale vzhledem k tomu, že sám je Afričan, nemohla jsem to nebrat vážně.

Už jsem tu měsíc a doufám si tvrdit, že rasistka se ze mě nestává. Naopak, spíš přestávám vnímat, že lidi okolo mě mají jinou barvu pleti než já. Když se celé dny dívám do výrazných, tmavých obličejů a obrovských černých očí, občas se večer v zrcadle zděsím toho svého bledého výrazu. Taky mě nikdy nepřestane fascinovat, jak efektivně tady lidi umějí využívat schopností svých těl, ať už lehkosti, s jakou běhají nebo v tom, jak dokáží chodit bosí po kamenitých stráních s dítětem na zádech a vědrem vody na hlavě.


Čímž ale v žádném případě netvrdím, že si Afriku idealizuju jako místo plné lidí, kteří žijí v souladu s přírodou a lidí, kteří jsou sice chudí, ale šťastnější než všichni ostatní. Jejich oportunismus a přesvědčení, že co můžeš urvat dnes, neodkládej na zítřek, mě občas dovádí k šílenství, podobně jako místní podnikatelská strategie účtovat za služby ne podle jejich realistické hodnoty, ale podle toho, kolik zákazník vypadá, že si může dovolit.

Pravdou je, že rovníková Afrika má tolik problémů ekonomického a lidskoprávního rázu, že problémy západního světa tu působí směšně, někdy až tragicky. Řekněme třeba problém s obezitou. Včera ho zrovna řešili v jednom americkém seriálu, který je v Tanzánii nesmírně populární. Lidé tu vnímají ty upravené a čisté filmové kulisy Los Angeles jako na ráj na zemi, kde lidé jsou nucení sportovat, protože mají příliš velký přísun kalorií. V zemi, kde třetina lidí hladoví a kde si bohaté ženy nechávají zvětšovat zadky, aby působily atraktivněji, působí klasický rodinný seriál ze západního světa, kde figurují liposukce a kde lidé žijící v poušti používají vodu na zalévání okrasných trávníků, jako sci-fi.

Po příletu do Afriky mi Lau Mafuru, průvodce v oblasti Kilimandžára, shrnul všechny příčiny „problému Afrika“ do jednoho souvětí: „Všechny silné, vzdělané lidi, kteří něco uměli, odtáhli otrokáři,“ řekl. V Africe nechali jen ty slabé, nemocné a ty, co nic neuměli. Pak se prý má Západ divit, že Afrika dnes vypadá tak, jak vypadá.

A je to někdy pohled opravdu žalostný. Zvlášť, když této oblasti se říká „kolébka civilizace.“ Odtud přišli první lidé a lidská cililizace tu funguje už více než milión let. Logicky by právě tady lidé měli být nejdál. Jak je možné, že právě tady se stále používají primitivní záchody s „dlouhým dopadem,“ zřejmě úplně stejné, jako používal už homo erectus?

Je to následkem otrokářství? Kolonialismem, který uměle udělal státy v místech, kde vždycky fungovaly kmeny? Nebo komunismem, který se snažil bohatým brát a chudým dávat? Nebo prostě tím, že lidé tu dávají přednost rozhodnutím postaveným na tradici, ne na rozumu? Když jsem se ptala lidí, kteří žijí ve vyschlých stepích ve středu Tanzánie a hladoví, protože jejich dobytek nemá co jíst, proč se nepřestěhují někam, kde je víc vody a neusnadní si tak život, dívali se na mě, jako kdybych se zbláznila. „Protože tady jsme žili vždycky,“ odpověděli. Byl na ně krásný pohled, když tancovali kolem ohně a lovili ptáky. Tradice je hezká věc. Ale po měsíci v Africe musím přiznat, že splachovací záchod taky není úplně k zahození.



Autorka je spolupracovnice redakce, cestovatelka a publicistka. Pro Reflex.cz připravuje pravidelnou rubriku POHLEDY ZVENKU.