Dnes jsou to čtyři roky, co do londýnského metra a autobusu vtrhli sebevražední útočníci a zabili 52 lidí. Proč si vybrali zrovna Londýn, kde jsou lidé vůči muslimům tolerantnější než jinde? Proč prostředky hromadné dopravy?
Dnes jsou to čtyři roky, co do londýnského metra a autobusu vtrhli sebevražední útočníci a zabili 52 lidí. Proč si vybrali zrovna Londýn, kde jsou lidé vůči muslimům tolerantnější než jinde? Proč prostředky hromadné dopravy, kterými zpravidla nejezdí bohatí a mocní? O co jim vlastně šlo?
Kdyby jim šlo jen o teror, mohli by sáhnout i po silnějších zbraních a místech, kde se například sdružují děti. K tomu se dosud nesnížili, takže se dá spekulovat, že i oni o svých cílech přemýšlejí.
Chtějí zasáhnout co nejvíce dospělých lidí, a proto si vybírají města jako Londýn a New York, a je jim jedno, že to jsou liberální města, kde lidé žijí pokojně s muslimskými přistěhovalci a kde se nejvíc demonstrovalo proti válce v Iráku? Proč si nevybrali město někde v Texasu, kde lidé neskrývají svoji nenávist vůči přistěhovalcům tmavé pleti a vyznání jiného než toho s Ježíšem na kříži?
Nebyl to útok proti presidentům a premiérům, jak v červenci 2005 řekl bývalý starosta Londýna Ken Livingstone. Byl namířen proti obyčejným Londýňanům, černým a bílým, mladým a starým, křesťanům, muslimům, hinduistům a židům, kteří přijeli do Londýna a stali se Londýňany, aby mohli naplnit své sny a být sami sebou. Americký president G. W. Bush pouze zopakoval, v poloholé větě sobě vlastní, že teroristi i v Londýně útočili proti demokracii a západnímu stylu života.
Jenže to, co Bush myslí „západním životním stylem“, co jím myslí lidé v Londýně, New Yorku nebo třeba v Praze, a co jím myslí teroristi, se nesporně liší. Nikdo zatím neví jak. Vadí muslimským fundamentalistům víc neokonzervativní, ultrakřesťanský přístup příznivců Bushe, nebo naopak náboženská apatie velkých měst? Vadí jim více běžný bílý křesťansky založený Brit nebo muslim, který emigroval na Západ a začal nosit kravatu? Vadí jim bohatí lidé víc než ateisté? Židé víc než ženy v minisukních?
Seznam obětí vypovídá víc o tom, jaké město je Londýn, než o tom, jaký cíl měli teroristé. Mezi oběťmi byly například tři ženy z Polska, třiačtyřicetiletá uklízečka, devětadvacetiletá postgraduální studentka a čtyřiadvacetiletá asistentka, která v Londýně chtěla zůstat jen pár měsíců, než se naučí angličtinu. Šestačtyřicetiletá Rumunka, zubní laborantka, která popisovala Londýn jako „nejlepší místo na světě“. Obchodní analytička z Itálie, která se do Londýna přijela v roce 1995 v jednadvaceti letech jako au-pair, zůstala a 11. září 2005 si měla vzít svého muslimského snoubence. Šestadvacetiletý manažer ropné společnosti z Nigérie. Padesátiletá uklízečka ghanského původu, která v Londýně strávila polovinu svého života a devětatřicetiletá žena z Izraele zabývající se charitou, jež v Londýně žila už 18 let.
Mladý muž s dvojím občanstvím z Nového Zélandu a Irska, který v Londýně žil třetím rokem. Čerstvý imigrant z Vietnamu a účetní z Mauritia, Australan vietnamského původu, který v Londýně bydlel dva roky, asistentka nákupčího v Royal Mail narozená na Srí Lance, vychovaná v Londýně. Jednašedesátiletý bývalý policista z Grenady, který si chtěl užít důchodu v Londýně a radiolog indického původu, který pracoval v dětském oddělení nemocnice Great Osmond Street Hospital. Šestapadesátiletá sociální pracovnice nigerijského původu, prodavačka z Irska, zaměstnanec reklamní agentury jamajského původu a počítačový technik indického původu.
Mezi oběťmi bylo také pět muslimů. Francouz tuniského původu, který se v Londýně živil jako číšník a učil se anglicky, studentka angličtiny z Turecka, pracovník oddělení biomedicíny v nemocnici, Afgánec, který našel v Londýně azyl, když prchal před Tálibánem a dvacetiletá žena z Bangladéše, pokladní v bance. Poslední z nich, Šahara Islam, byla přáteli popisována jako naprosto moderní muslimka. Dívka původem z Bangladéše, která milovala kabelky Burberry a moderní oblečení, ale dokázala respektovat i přání své rodiny, aby doma nosila, aspoň někdy, tradiční muslimské oblečení.
Philippe Legrain, který příběhy všech obětí zahrnul ve své knize „Immigrants: Your Country Needs Them“ (Imigranti: Vaše země je potřebuje), tvrdí, že příběh Šahary, moderní muslimky, je výmluvnou odpovědí všem, kteří tvrdí, že islámští imigranti nejsou schopni úspěšně asimilovat do západních společností. Na to, jestli teroristé měli namířeno na uklízečku z Polska, radiologa indického původu nebo Šaharu, moderní muslimku, zatím výmluvnou odpověď nemáme.
Jedno je ale jisté. Londýn byl, je a vždycky bude úžasným městem právě proto, kolik různých životů, kultur a vyznání se tu v relativní harmonii už tak dlouho prolíná.
Autorka je spolupracovnice redakce, cestovatelka a publicistka. Pro Reflex.cz připravuje pravidelnou rubriku POHLEDY ZVENKU.
