„Dejte mi ochutnat tu nejbrutálnější věc, co tu prodáváte,“ poroučí si v obchodě s pálivými omáčkami asi dvacetiletý voják. Snídá prý běžně tabasko na toustu, a když ho neskolil Irák, neskolí ho nic, natož nějaká omáčka.
„Dejte mi ochutnat tu nejbrutálnější věc, co tu prodáváte,“ poroučí si v obchodě s pálivými omáčkami v texaském Austinu asi dvacetiletý voják. Slibuje kámošům, že to zvládne. Snídá prý běžně tabasko na toustu, a když ho neskolil Irák, neskolí ho nic, natož nějaká omáčka.
Spolumajitelka obchodu Tears of Joy se náležitě jmenuje Joy a na skladě má stovky druhů pálivých omáček od těch relativně jemných až po ty, které by se dali použít jako zbraně hromadného ničení. Vojákovi vysvětluje, že tabasko je proti jejím nejpálivějším omáčkám jemná vanilková poleva. Voják ale trvá na svém.
„Jak chceš,“ říká Joy, obléká si rukavice a z nádoby označené lebkou vyndává asi pěticentimetrovou lahvičku s etiketou „The Source“ (Zdroj), nápisem „milión Scovillových jednotek” a několika vykřičníky a upozorněními, že lidé se srdečními problémy by se k této věci neměli ani přibližovat. Pro srovnání, tabasko má jen nějakých 50 000 Scovillových jednotek, kterými se určuje míra pálivosti papriček. Papričky jalapeňo mají okolo 7 000, habaňero od 100 000 do 300 000. The Source je extrakt z papriček habaňero, což je společně s nově objevenou indickou papričkou Bhut Jolokia jedna z úplně nejpálivějších látek na světě.
Joy s lahvičkou The Source zachází jako laborantka. Pipetou odebere kapičku extraktu a se zatajeným dechem ji přenese na kus kukuřičného chipsu. Voják se pomodlí a chips dá přímo na jazyk, za což mu chuťové pohárky jistě děkují ještě teď. (Amatérská chyba číslo jedna.)
Potom začne to, čemu Joy říká neřízený armádní cirkus. Voják začne křičet, skákat po jedné noze sem a tam jako malá baletka, slzet a domáhat se vody. (Amatérská chyba číslo dvě.) Joy už stojí připravená u pultu s litrovkou mléka a odříkává: „Voda nepomáhá, pivo nepomáhá. Nejlepší je mléko, jogurt nebo zmrzlina.“
Ostatní vojáci se za břicho popadají a Joy nechápe, proč jim to celé připadá tak vtipné.
„Tohle se tu opakuje v podstatě každý den,“ vysvětluje Joy, ale nestěžuje si, protože hned několik vojáků je silou Zdroje natolik uneseno, že si lahvičky po sto dolarech kupují a už v obchodu plánují, komu několik kapek tajně přidají do jídla.
„Jen Bůh ví, co ti kluci se všema těma omáčkama v Iráku dělají,“ říká Joy po tom, co vojáci spokojeně odejdou. „The Source je možná efektivnější forma mučení než waterboarding.“
Autorka je spolupracovnice redakce, cestovatelka a publicistka. Pro Reflex.cz připravuje pravidelnou rubriku POHLEDY ZVENKU.
