V Portoriku žijí převážně katolíci. Ale i tady – stejně jako v Mexiku a jinde ve Střední Americe – vánoční výzdobě dominuje symbol sekulárních vánoc Santa Claus. Kosmopolitní žoviální tlouštík, který svojí vírou neurazí ani křesťana, ani žida, ani muslima. A svým způsobem všechny.
Santu, jak ho známe dnes, pomohla do světa rozdistribuovat ve třicátých letech Coca-Cola, když potřebovala zvýšit prodej soft drinků přes zimu, kdy je kupovalo jen málo lidí. Ilustrátor Haddon Sundblom nakreslil pro kampaň Santu s Coca-Colou v ruce tak, jak je dodnes známý po celém světě – jako usměvavý silný děda v červenobílém kožichu se silným páskem. Spojení Santa Claus – Coca-Cola – Vánoce fungovalo dokonale. Santa je dnes populární všude, kde se pije Coca-Cola. A protože se pije takřka všude, je rozšíření Santy globální.
Především se ale líbí dětem. A rodiče, jak známo, pro jiskru v oku svého potomka udělají i mnohem dramatičtější morální kompromisy, než je tichá podpora kýče.
V Karibiku, kde je každý dům natřen jinou pastelovou barvou a umělci tvoří převážně zahradní sochy s delfíny a želvami, má kýč své výsostné postavení. Santa Claus v kožichu do severských mrazů tu číhá v různých variacích pod každou druhou palmou. Kolem něj se občas najde nějaký ten nafukovací sněhulák, což musí být dětem, které nikdy neviděly sníh, zvlášť podezřelé.
I tady si ale zřejmě pomalu zvykli na to, že Vánoce jsou svátky založené na podezřelých mýtech a polopravdách a tudíž svátky, kdy je v rámci zářících dětských očí v pořádku lhát. Ať už je to legenda v podobě Ježíše, který se narodil neposkvrněné panně, nebo Santy, jenž žije na severním pólu a jeho distribuční síť sahá až do Karibiku, dětem je to ve finále asi jedno. Hlavně když dostanou dárky. Ty jsou opravdové.
Autorka je spolupracovnice redakce, cestovatelka a publicistka. Pro Reflex online připravuje pohledy ZVENKU.
