Feminismus pa rúsky

Feminismus pa rúsky

Feminismus pa rúsky

Moskvě vládnou ženy, řekl mi kamarád, jen co jsme v neděli nad ránem dorazili do Opery, jednoho z populárních moskevských klubů. Ženy sice nejsou vidět ani v politice, ani v byznysu, ale tím se nemám nechat zmást. Nemá mě rozházet ani to, že muži ženám v Rusku nepodávají ruce jako sobě rovným. Jinak prý Moskva tančí tak, jak ženy zpívají.


Tento princip prý nikde není vidět lépe než v klubech. Proto jsem tady. Čistě z vědeckovýzkumných důvodů. Jen tak se koneckonců dá omluvit, že jsem právě utratila čtyři sta korun za vodku s Red Bullem. Moskevské kluby jsou příšerně předražené. To je ale součástí celé koncepce – nepouštět sem lůzry, aby místní ženy měly na výběr jen z opravdu kvalitních samců.


„Všechny tyhle holky by mohly dělat supermodelky v Miláně,“ podotknul kamarád a ukázal na go-go tanečnice. Nedalo se s ním nesouhlasit. Nejen tanečnice, ale i slečny, které sem přišly za zábavou, byly neobvykle krásné. Logicky se nabízela otázka, proč tedy nejsou úspěšnými modelkami v Miláně a místo toho se tu po večerech motají kolem tyče.
O to tu jde. Z Ruska nejde tak lehce odejít. S ruským pasem není možné dostat vízum téměř nikam. Nejlepší šance, jak získat cizí pas, je vzít si cizince. A cizinci chodí do klubů okukovat mladičké, dlouhonohé Rusky, jak se motají kolem tyče. Je to oboustranně výhodný obchod.
Skupinky slečen na jehlových podpatcích se významně plouží kolem menších skupinek výrazně ošklivějších mužů. Tady si očividně nevybírají pánové. Vybírají si ženy. Vyhlídnou si muže vypadajícího „nerusky“ a ohodnotí ho na základě následujících tří otázek:
1. Odkud jsi? (správná odpověď: z jakékoli země na západ od Ruska)
2. Kde pracuješ? (správná odpověď: jakákoli s klíčovými slovy manažer či president)
3. Máš řidiče? (správná odpověď: samozřejmě, jen nýmand řídí svůj mercedes sám)
Stát hodinu u baru v klubu Opera znamená intimně se seznámit s praktikami nejsofistikovanější burzy s lidským masem, jakou si člověk dokáže představit. Na pozadí freudovského konfliktu ega a superega tu probíhá darwinismus na poli volného trhu a ještě volnější lásky. Je to soutěživý trh, kde nabídka značně převyšuje poptávku. Ženy ale dobře vědí, s čím obchodují. Zboží je třeba prodat, dokud je mladé. Jejich šance trvá možná pět, možná deset let. Až zestárnou, půjdou do výprodeje.
Dále proti nim hraje kvantitativní nevýhoda. V Rusku je o dost víc žen než mužů: 1 žena na 0,8 muže, přičemž s každým rokem života se procento žen zvyšuje. V cenzu se stále odráží počet mužských obětí druhé světové války. Co nestihla válka, zvládá dnes bravurně vodka. Průměrný věk, kterého se dožívá ruský muž, je 59 let: o 14 let méně než ruská žena. Navíc se odhaduje, že jedno procento ruské populace je HIV pozitivní, a i když se procento HIV pozitivních žen zvyšuje, pořád nejvíc obětí představují muži.
Muži jsou tu tedy nedostatkové zboží a ti „kvalitní“ jsou už dávno zadaní, nemluvě o tom, že mají několik milenek na čekací listině. Slečny se tak musí hodně snažit, aby někoho lapily. Tomu, že dobré zboží se prodá samo, tu nikdo nevěří.
Ruské ženy znají zásady byznysu. Nemíchat do obchodu emoce. Znát svou cenu. Prodávat vysoko, kupovat nízko. A především: znát slabiny svých zákazníků. Ženy, které ovládnou muže, totiž ovládnou svět. Nevím, jestli to tak ruské ženy plánovaly, ale očividně se jim daří. Jestli to takhle půjde dál, poslední ruský muž by mohl vymřít už někdy kolem roku 2080.

Iva Skochová, momentálně v Moskvě
Autorka je spolupracovnice redakce, cestovatelka a publicistka. Pro Reflex online připravuje pohledy ZVENKU.