Sebevražda žralokem

Sebevražda žralokem

Sebevražda žralokem

Je jaro a přední stránky novin opět zaplňují žraloci. Tu jeden sežere potápěče v Austrálii, tu druhý nějakého toho surfaře v Kalifornii. Jasně, nesežere. Spíš jen tak nakousne a vyplivne. Žraloci nám tak nonšalantně připomínají, že nás nemají rádi. To nás ale neodradí. Jsme páni tvorstva a navíc masochisté. Dolejzáme dál.


Lidská fascinace žraloky začíná poslední dobou nabírat enormních rozměrů. Potápěčská centra po celém světě nabízejí stále odvážnější expedice za žraloky. Čím nebezpečnější, tím lepší. Když jsem před osmi lety vyjela na svoji první „shark dive“, pozorovali jsme žraloky pod vodou z klece. Dnes jsou výpravy v klecích považovány za silně neautentické nebo, chcete-li, pro sraby. Něco jako používání pásů v autě, když to jde i bez nich.
V současnosti jsou populární výpravy za žraloky „naostro“, tedy bez klece. Potápěč dostane harpunu, na ní kus krvavého masa, spustí se do dvacetimetrové hloubky a čeká, až žralok připlave. Pokud možno ne jen tak nějaký malý korálový, ale aspoň třeba tygří nebo kladivoun, v nejlepším případě samozřejmě velký bílý. Zblízka si ho vyfotí, aby pak doma mohl fotografiemi a vyčpělými adrenalinovými příběhy donekonečna nudit všechny své kamarády.
Na jaře při jedné takové výpravě na Bahamách, kde je krmení žraloků bez klece legální, zahynul rakouský potápěč. Žralok s jeho laškováním tak nějak ztratil trpělivost a muž následkem útoku vykrvácel. Na ono bahamské potápěčské centrum byla podána žaloba, protože prý důsledně nevysvětlovalo zákazníkům, že krmení žraloků „naostro“ může být životu nebezpečné.
Jeden můj známý si při potápění nebere už ani harpunu s masem, protože taková interakce podle něj není důstojná. Místo toho pod vodou láká žraloky tím, že se celý napatlá krví z tuňáka.
Je to prý vrcholně autentický zážitek. Zvlášť když pomineme, že dolejzá za žralokem převlečený za tuňáka.

Autorka je spolupracovnice redakce, cestovatelka a publicistka. Pro Reflex online připravuje pohledy ZVENKU.