„Velkonóuse“ mezi krajany

„Velkonóuse“ mezi krajany

„Velkonóuse“ mezi krajany

Možná proto, že Velikonoce jsou svátky utrpení a křesťanské viny, strávila jsem je mezi českými krajany v Clevelandu v americkém státu Ohio. Čechů je tu hodně, takových těch z třetí a čtvrté generace, jejichž předkové sem imigrovali na začátku minulého století. Neumí už česky, nicméně na svoji slovanskost jsou nesmírně hrdí. Tedy aspoň pokud není řeč o Polácích, Rusech, Ukrajincích, Bulharech nebo Chorvatech.



Navštívila jsem rodinnou známou, která již deset let umírá v místním domově důchodců. Jmenuje se Mary Lucas, což předtím, než se její dědeček vydal z jižních Čech přes Atlantik, bývalo Lukáš. Procházím chodbou a čtu další jména na dveřích: paní Dvorack, paní Slaby, pan Vala, paní Prokazka, paní Novotny.
Paní Lucas je ráda, že jsem přišla. Neví sice, kdo jsem a proč tu jsem, ale je vděčná za každou návštěvu. Po sérii mrtvic přestala mluvit, ale ráda poslouchá. Proto zřejmě kamarádí s Margaret, vitální Bulharkou, která má svérázný vztah k ostatním Slovanům. “Podívejte se na ni, na šmudlu,” ukazuje Margaret na křehkou stařenku s cedulkou Anna Pavlik. ”Ona si myslí, že je jako já, ale není! Vždyť je to Slovenka!”
Paní Pavlik na urážky nereaguje. Už dvě minuty má zavřené oči a modlí se: „Oucenes džes sí na nebésik...“ Otčenáš se silným americkým přízvukem zní poeticky, trochu jako hiphopový singl. Margaret dramaticky obrací oči v sloup. „Včera se vysmrkala do kapesníku a pak si jím utřela pusu. Šmudla. A ona si myslí, že je Slovanka jako já?“ řekla Margaret a odplivla si do špaget.
Jak to asi muselo vypadat před půl stoletím v oblasti Clevelandu, kam se stěhovali Slované, ve vyhlášené Slavic village, Slovanské vesnici? Dodnes jsou tu české kostely, například St. John Nepomucene, české kulturní domy jako Karlin Hall a polské masny. Krajané popisují Slovanskou vesnici jako idylické místo, kde se scházeli lidé vykořenění ze stejné půdy, aby si vzájemně pomohli ukotvit se jinde. To bylo před sto lety.
Ačkoli je Slovanská vesnice stále plná slovanských vlajek, Slované už tu nebydlí. Postupem času se asimilovali a odstěhovali na předměstí jako ostatní Američané. Slovanská vesnice je teď plná jiných imigrantů, zejména Portorikánců, kteří nechávají chátrat slovanské domy, nemalují kraslice a nekupují tlačenku. „Je to hanba,“ komentují tuto změnu Slované, kteří tu vyrostli. Nepamatují si, že stejně se na Slovanskou vesnici svého času dívali Irové, kteří tu bydleli předtím, než jim teritorium „zavšivili“ Slované. Před nimi zase Holanďané nadávali na Iry. Dá se předpokládat, že za pár let budou opovrhovat Portorikánci Číňany, až ze Slovanské vesnice udělají Chinatown, čínskou čtvrť.
Xenofobie byla vždycky součástí imigrace. U „moudrých“ starců, kteří sem imigrovali za svobodou, je sice trochu úsměvná, ale dá se pochopit. Těžší je pochopit, proč se Slované stěhovali zrovna na americký středozápad. Když už měli tu odvahu odejít, proč nechtěli jít někam, kde je třeba oceán, po kterém Češi vždycky toužili, příznivé počasí nebo opravdové hory? Proč ne do Kalifornie nebo Colorada? Proč si vybrali Ohio, Minnesotu a Pensylvánii, americkou verzi české kotliny?
Autorka je spolupracovnicí redakce, pro Reflex online připravuje pohledy ZVENKU.