Batůžkáři, stoupenci diktátorů

Batůžkáři, stoupenci diktátorů

Batůžkáři, stoupenci diktátorů

Je etické jet v současnosti do Barmy? Rozhodně ne, píše odborová organizace Trade Union Congress (TUC) ve Velké Británii a vyzývá všechny, aby bojkotovali Lonely Planet, která vydává i průvodce Barma/Myanma. TUC tvrdí, že Lonely Planet (LP) svým průvodcem podněcuje turisty, aby navštívili Barmu a pomohli tak legitimizovat její krutý politický režim.


Průvodce LP údajně poskytují lidem dojem, že do Barmy lze cestovat "eticky". TUC ale poukazuje na to, že existuje přímá souvislost mezi turistikou a hrubým porušováním lidských práv. Tvrdí, že přes milión lidí bylo v Barmě vyhnáno ze svých domovů kvůli nové turistické zástavbě. Navíc penězi, které v Barmě utratíte, prý přímo dotujete současnou vojenskou diktaturu.

Ačkoli opoziční vůdkyně Barmy Aun San Su Ťij žádá turisty, aby do Barmy nejezdili a nepodporovali tak režim junty, Lonely Planet odmítá průvodce stáhnout s tím, že samotní turisté se musí rozhodnout, kam a jak cestovat. LP přiznává, že při cestě do Barmy se není možné vyhnout určitým státním poplatkům, nicméně jako průvodce pro nezávislé cestovatele ukazují údajně lidem možnosti, jak takových poplatků zaplatit co nejméně.

Jsou tu i protiargumenty. Většina občanů Barmy s cestovním embargem nesouhlasí, protože - junta nejunta - jsou závislí na přijmech z turistiky. Liberální hlasy také říkají, že čím více lidí uvidí vojenský režim v Barmě, tím lépe bude svět informován o tom, co se tam opravdu děje. Nemůžeme přece spoléhat jen na média.

Měli by si lidé, v tomto případě většinou batůžkáři hledající stále exotičtější kouty světa, vybírat destinace podle toho, jak demokratický je jejich režim? Je správné požadovat, aby finančně nepodporovali despotické režimy? Je pár neetických transakcí (řekněme nevyhnutelné podplacení celníka v Barmě) omluvitelné, když míříme ke kladnému cíli - poznávání světa?

Petice za bojkotování Lonely Planet je stejně jako jakákoli jiná cenzura knih špatným řešením a embargo v dnešním globalizovaném světě působí jako zaprášený strašák ze 60. let, který už ani neví, koho má vlastně strašit. Podle jakých kritérií bychom dnes stanovovali taková embarga? Je (ne)dodržování lidských práv v Číně ještě akceptovatelné, ale komunistický režim na Kubě už ne?


Autorka je spolupracovnicí redakce, pro Reflex online nyní připravuje pohledy ZVENKU