Petr Mach, předseda Centra pro ekonomiku a politiku, organizace poklonkující Václavu Klausovi, zakládá novou politickou stranu, ve které by se měli soustředit všichni nespokojenci z ODS. Takové druhé Sarajevo, ale tentokrát „správné“, protože ho dělají ti „správní“ lidé.
Což o to, nových politických stran není nikdy dost. Pokud mají nějakou myšlenku, nějaké nové, neotřelé představitele, kteří něco dokázali (rozuměj cokoli kromě politického turismu a tlachání v televizních debatách) a nebojí se jít s kůží na trh, ať jich vznikne třeba deset. Co nového ale máme čekat od Petra Macha, kdysi pochváleného Václavem Klausem za školní časopis na pražské VŠE?
Odmítání Lisabonské smlouvy, zpochybňování globálního oteplování, zesměšňování Sarkozyho – program Machovy politické strany je tak odhadnutelný … Možná by nebylo od věci, kdyby nové politické strany přicházely také s nějakým vlastním řešením, vlastními myšlenkami, ne jen s kritikou a zpochybňováním. Jenže to bychom nesměli žít v Česku.
V Česku, kde každou novou politickou stranu zakládají staré tváře, protože jinak to ani nejde. Kdo by přeci dal hlas neznámému lídrovi? Včera lidovec, dnes zelený, pozítří ódeesák? Nevadí, hlavně že ten obličej známe z Televizních novin – to je přeci nejdůležitější. Co na tom, že mění názory podle toho, co se mu zrovna hodí. Pragmatismus na druhou.
Vykřesat novou politickou stranu s vlastními názory a vlastními, veřejnosti neznámými odborníky zabere moc času. Takovým způsobem se politik ke korytu dostane moc pozdě, jestli vůbec. Komu by se chtělo dva roky před volbami obcházet voliče, jako to dělal Obama v Chicagu? Nejlepší je založit novou stranu z odpadlíků, když se zrovna štěpí nějaká už existující, nejlépe vládní strana. Co na tom, že jediným předpokladem jejích členů je třeba to, že se vykoupali ve vířivce s blondýnou a mají poslanecký mandát?
Mach to má moc dobře spočítané. Jako expert na ekonomiku z Klausova sdružení nemá problém dostat se do médií. To by jiným potenciálním zakladatelům politických stran trvalo déle. A když vezmeme v úvahu fakt, že do politických debat ve veřejnoprávní televizi, konkrétně pak do Otázek Václava Moravce, se může dostat pouze zástupce strany, která v průzkumech preferencí dosahuje na hranici volitelnosti, tedy pěti procent, je taková snaha opravdu donkichotská.
Mach těch pět procent preferencí ani nepotřebuje, ale s ochrannou rukou našeho nadstranického prezidenta je stejně bude mít coby dup. Možná by nebylo od věci, kdyby svoji stranu založila taky Šebestová – známá tvář s jasným programem a utrženým sluchátkem – to bychom se teprve divili.
AUTOR JE EXTERNÍ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE A ŠÉFREDAKTOR DIGIZONE.CZ
Související články:
Petr Holec: TAK BLÍZKO, TAK DALEKO (Reflex online, 15. 12. 2008)
