Miloš Zeman je jako bumerang. Hodíte ho na Vysočinu a vrátí se oklikou přes Brdy do Prahy. Jenže hybnou silou toho bumerangu jsme my, novináři.
Není půl roku, kdy by se Miloš Zeman neobjevil v nějaké politické debatě. Bez protivníka, už tam sedává sám, jako nějaký významný státník, premiér nebo prezident. A dost možná jím časem bude, když se jeho kamarádi ze Sdružení přátel Miloše Zemana budou dobře snažit – a s nimi taky Petr Šimůnek, Václav Moravec nebo Renata Kalenská.
Miloš Zeman je vtipný glosátor, musí s ním být sranda, ale je to taky rozvraceč a důchodce bez jakékoli odpovědnosti za to, co dělá. Ne že by byl nesvéprávný, tak daleko to s ním snad na Vysočině nedošlo, ale až příliš se vžil do role všemocného spasitele, který si může dovolit do médií říkat cokoli, aniž by pak nesl za svoje tlachání kůži na trh. Politickou odpovědnost zkrátka nemá žádnou.
Novináři, kteří Zemana pravidelně vytahují z jeho kutlochu v Novém Veselí, nesou značnou část odpovědnosti za to, co tenhle rádobydůchodce napáchá na politické scéně. A pokud se Zemana jakýmkoli způsobem podaří instalovat na Pražský hrad, budou spoluodpovědní i za to, že budeme mít za prezidenta repliku Josefa Švejka.
Stejně nevím, kam až může klesnout novinář, aby usiloval o rozhovor s člověkem, který o něm a jeho kolezích z branže řekne, že jsou jen póvl a hnůj.
AUTOR JE EXTERNÍ SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE A ŠÉFREDAKTOR DIGIZONE.CZ
