Redaktor deníku Právo Jiří Ovčáček, který je zároveň bývalým vedoucím oddělení PR a marketingu ČSSD, požaduje po Jiřím Paroubkovi omluvu za tvrzení, že prý v době, kdy působil v Lidovém domě, vynášel informace o sociální demokracii. Na celém sporu je pro mě zajímavá základní informace: deník Právo zaměstnává jako nezávislého novináře bývalého piáristu ČSSD.
Ovčáček může stokrát říkat, že s ČSSD už nemá nic společného a že spor s Paroubkem jasně naznačuje, že sociální demokracii ve svém kmenovém listu nebude propagovat. On může dělat i opak: s choulostivými informaci „zevnitř“ pomalu odkrývat pozadí ČSSD. A kvůli tomu asi Ovčáčka veřejně napadnul Jiří Paroubek. Těžko říct, co je na tvrzení šéfa sociální demokracie pravdy, ale ke sporu by určitě nedošlo, kdyby vedení Práva nezaměstnávalo bývalého šéfa marketingu politické strany, nadto levicové.
Je to stejné, jako kdyby se Ladislav Jakl najednou vrátil coby nezávislý novinář do Lidových novin nebo kdyby mluvčí ODS Milan Bouška přešel do vnitropolitické rubriky MF Dnes. Toho by si leckdo všimnul. Ovčáčkův nástup do redakce Práva ale nikoho nevzrušoval, i když jde o flagrantní porušení základního novinářského pravidla: lidé z PR by neměli pracovat v novinách – určitě ne na pozici, kde přímo popisují svého bývalého chlebodárce.
Je mi jedno, jak dopadne spor mezi Ovčáčkem a Paroubkem, ale tím, že Ovčáček žádá prostřednictvím svého právního zástupce po předsedovi ČSSD veřejnou omluvu, zároveň nechtě upozornil na to, že není žádným nestranným a neposkvrněným novinářem, takže bychom měli jeho články brát s velkou rezervou. Já osobně bych politickému redaktorovi s takovou profesní minulostí nevěřil ani nos mezi očima.
