Nic osobního vůči americké ministryni zahraničních věcí v tom není. Jen poté, co kolega JXD pronikl se svou propagandou dokonce na titulní stranu, poté co ve svém prvním editorialu podpořil radar nový šéfredaktor Pavel Šafr a v souvislosti s tím, že s příletem Condoleezzy Rice do Česka lze očekávat další propagandistické dávky, chci dodat i svoje: Condi, go home!
Nic osobního vůči americké ministryni zahraničních věcí v tom není. Jen poté, co kolega JXD pronikl se svou propagandou dokonce na titulní stranu, poté co ve svém prvním editorialu podpořil radar nový šéfredaktor Pavel Šafr a v souvislosti s tím, že s příletem Condoleezzy Rice do Česka lze očekávat další propagandistické dávky, chci dodat i svoje: Condi, go home!
Condoleezza Rice je nepochybně velmi vzdělaná, inteligentní a schopná, je to navíc žena a afroameričanka ve vrcholné politické funkci v USA, takže je mi v principu sympatická. Horší z mého úhlu pohledu je, že sem přijíždí jako členka neokonzervativně laděné administrativy George Bushe podepsat smlouvu o radaru.
Takže: Condi, go home!
Nejsem ideologickým fanatickým odpůrcem radaru nebo principu kolektivní bezpečnosti. Jsem proti tomu, aby teď naše vláda podepsala smlouvu s USA, protože si myslím, že diskuse zdaleka není uzavřená, že argumenty proti radaru jsou silné, že argumenty pro radar jsou problematické a že ani myšlenku referenda nelze tak jednoduše smést ze stolu. A vadí mi propagandistické zjednodušování.
Jako tragikomická mi připadá manipulace, kterou předvedl ve svém titulní stránkou okořeněném textu JXD. Je to vcelku vytříbeně zvládnutá klasická figura demagogie:
1) První krok: Za odpor proti radaru může hnutí Ne základnám
2) Druhý krok: Hnutí Ne základnám tvoří antisemiti, sympatizanti s teroristy, bůh–ví-kým-ale-pravděpodobně-také-Moskvou placení radikálové a extremisti všeho druhu…
3) Třetí krok: Být proti radaru tedy znamená podléhat propagandě výše vyjmenovaných skupin a hájit jejich zájmy
4) QED: Být proti radaru = být proti svobodě, demokracii a národní bezpečnosti
Jiří použil i další komické postupy: naznačil, že průzkumy veřejného mínění, které ukazují, že proti radaru je cca 70 % obyvatel, lžou, neboť během té hodiny, kdy on stál na ulici v komsomolské uniformě, ho zdravili lidé z projíždějících aut a tramvají. „Těch údajných sedmdesát procent lidí, kteří jsou u nás proti radaru, se zřejmě někde schovalo a nevylézalo,“ shrnuje ironicky svoji zkušenost Jiří. Dedukce jako hrom, dodávám já!
A ještě komičtější je ona oblíbená figura, kdy se zastánce radaru staví do role téměř ilegálního psance, který nedostane hlas v médiích a je válcován ze všech stran. Jistě – na své straně má, chudák, jen vládu a parlamentní většinu. Jinak už jen slušnou porci pravicově orientovaných médií …
Nevím, jak se Jiří vyrovnává s tím, že na názory Jana Tamáše nebo mluvčího hnutí Ne základnám Jana Májíčka mám vesměs podobný pohled jako on a že hnutí Ne základnám nepředstavuje argumentační ani ideologickou oporu pro můj odpor vůči uzavření smlouvy o radaru a že stejné je to u mnoha lidí, které znám. Tedy, tuším – Jiří se s tím nevyrovnává.
Myslím, že pro všechny zúčastněné platí, že by to chtělo ještě trochu času, ještě trochu přemýšlení a argumentů, méně hladovek, ideologie a šaškáren.
V politice i v médiích.
Související články:
J.X. Doležal: Z DENÍČKU HLADOVKÁŘE: TÉMĚŘ ZAPOMENUTÁ PERFORMANCE... (Reflex online, 7. 7. 2008)
