Je to jistě pěkný plán. Kupa soukromých produkcí se už třese na to, aby na Kavčích horách udala to, co by od nich žádná jiná televize nekoupila, protože jde přeci o veřejnoprávní projekty. O tom, co by ČT skutečně koupila a pustila do vysílání, by pak podle Krause nerozhodovala sama televize, ale jakési programové rady složené ze zástupců profesních organizací, například FITES. Tedy skupina lidí, kteří sami tvoří a nabízejí pořady ČT.
Aby někdo svého postavení v programové radě nezneužil, funkční období by podle Krause bylo krátké, třeba rok nebo dva. A výběrová řízení by se nevypisovala na zpravodajské, publicistické a servisní pořady, které by si dál vyráběla sama ČT. Myšlenka je to jistě zajímavá, ale už z dálky zavání účelností: ČT by musela odebírat pořady od externích tvůrců, a o tom, které pořady by skutečně odebrala, by rozhodovali zase externí tvůrci a jejich kamarádi.
Programová ředitelka ČT Kateřina Fričová se přímo v Senátu proti Krausově představě ohradila. Nedokáže si prý představit, že by v programové radě jako zástupce profesní organizace zasedl člověk, který je zároveň zaměstnancem komerční televize, a spolurozhodoval by o tom, co bude ČT vysílat. Významně se přitom podívala na Krausova pobočníka, místopředsedu FITES a zaměstnance komerční zpravodajské televize Z1 Jana Šterna.
Kraus má pravdu v tom, že dnešní způsob výběru a realizace námětů v ČT je zkostnatělý a že by se s ním mělo něco dělat. Ale tím „něčím“ by neměla být velká domů určité skupince soukromých producentů.
