Kdykoli se začne psát o tom, že by diskuse na internetu měly mít nějaká pravidla, úroveň a lidé, co v takových diskusích jen napadají ostatní, jsou sprostí nebo dokonce porušují zákon, by měly být vykázáni, vzedme se vlna odporu. Jenže internetové diskuse se bez pravidel prostě neobejdou.
Kdykoli se začne psát o tom, že by diskuse na internetu měly mít nějaká pravidla, úroveň, a lidé, co v takových diskusích jen napadají ostatní, jsou sprostí nebo dokonce porušují zákon, by měli být vykázáni, vzedme se vlna odporu. Jenže internetové diskuse se bez pravidel prostě neobejdou.
Bedlivě jsem si pročetl sloupek Ivy Skochové Jak cenzurovat / moderovat internetové diskuse? (Reflex online, 11. 3. 2008) a můžu jenom závidět internetové redakci The New York Times, že má tolik editorů, aby si mohla dovolit prověřovat každý diskusní příspěvek. Na internetu se objeví jen ty, které jsou věcné, srozumitelné a podnětné. Jenže takový přístup si žádná česká redakce nemůže dovolit.
Jednak není možné zaměstnávat lidi jenom tím, že se budou celý den probírat balastem diskusních fór a schvalovat, co půjde na web a co ne, a také se obávám, že čeští čtenáři jsou mnohem sprostší než američtí. Píšu to z vlastní zkušenosti s diskusemi na internetovém deníku DigiZone.cz, kde se už několik měsíců snažíme zbavit jednoho a téhož individua. Člověka, který nejdříve zneužíval toho, že se do diskusí nemusel registrovat, a po zavedení povinné registrace začal psát o to více, i když mu s železnou pravidelností několikrát denně rušíme přístup. Založí si pokaždé nový a jakmile smažeme jeho sprosté příspěvky, okamžitě je vloží na to samé místo znovu.
Nedivím se webzinu Britské listy, že před časem ze stejného důvodu úplně zrušil diskuse pod články. Jenže to si komerční médium nemůže dovolit. Za prvé by se tím samo okrádalo o část návštěvnosti, a také by výrazně omezilo možnost vzniku důležité komunity stálých čtenářů, jakéhosi skalního jádra příznivců daného webu. Zbývají tedy různá omezení, a že jich není málo. Povinná registrace diskutujících je opravdové minimum.
Nestačí ale samotná registrace, musí být navázána na e-mailovou schránku nebo na číslo mobilního telefonu, povinnými údaji by mělo být také křestní jméno a příjmení. Jakmile by se prokázalo, že uživatel některého z účtů nedodržuje pravidla slušné komunikace v diskusích, redakce může jeho účet vymazat a zároveň už není možné na stejnou e-mailovou adresu, ani na číslo mobilního telefonu založit nový čtenářský účet. Redakce musí každého nového diskutujícího nejprve prověřit.
Takový postup se samozřejmě mnoha lidem nemusí líbit a odradí část diskutujících, ale je jedinou možnou cestou v případě, že na diskusním fóru usadí jeden nebo dva šílenci a během několika týdnů ho úplně rozloží. Takoví lidé mohou web poškodit mnohem více než prostý fakt, že se diskutéři musí registrovat. Dalším možným řešením je už jenom to, které nabízí The New York Times: moderované diskuse.
Už vidím reakce pod tímhle sloupkem: zavedením povinné registrace s osobními údaji bychom diskuse cenzurovali, protože by se v nich nemohlo komentovat pod přezdívkami. Popírali bychom tím samou podstatu internetu jako zcela svobodného prostoru bez pravidel. Omyl, přezdívky by byly možné, ale redakce by měla znát totožnost každého z přispěvatelů. Na webu by člověk vystupoval pod nickem.
Když bych ale šel do důsledků, co by bylo špatného na tom, kdyby každý, kdo chce diskutovat na internetu, musel psát pod svým skutečným jménem? To bychom koukali, jak by najednou ubylo zbytečných komentářů a příspěvky by rázem dostaly jinou úroveň. Tedy doufám.
