Zdá se, že sousloví pokusný králík ztratí v budoucnosti na významu a naši pravnuci je definitivně vyřadí ze svého slovníku. Vědci z Národního zdravotního ústavu v americkém Bostonu přišli na způsob, jak provádět toxikologické testy v laboratorních podmínkách, na uměle kultivovaných živých buňkách.
„Jaký že králík?“ budou se tázat žáci učitele při hodině literatury, pokud na takový výraz ze sklonku dvacátého století narazí. A učitel jim vysvětlí, že kdysi se králíci používali k drastickým a nehumánním testům léků a kosmetiky. Že i potkani, psi, morčata, kočky a opice, ano ti všichni pokládali své životy za naše zdraví, což je dnes naštěstí zbytečné. Studentům se z představy týraného živého tvora udělá mírně nevolno a budou rádi, že žijí v lepší a kultivovanější době.
Vynález nových humánnějších metod testování léčiv potvrzuje jednu věc: přístup radikálních ekologů a bojovníků za práva zvířat je snad ideologicky správný, ale bohužel iracionální a ve výsledku ne zcela účelný. Neexistuje-li alternativa k pokusům na zvířatech, těžko mohou být zakázány. Lidská společnost se sotva jen tak, z ohledu k jiným živým tvorům, vzdá léků a dalších civilizačních výdobytků.
Podobné je to s ničením životního prostředí – dokud se vyplatí spalovat uhlí a benzin, smogu se jen tak nezbavíme. Klíčem je jedině investice do vědeckého výzkumu. Pokud se najde jiná, levnější a efektivnější možnost, zasmraďování okolí ani trýznění bezbranných tvorů se jednoduše nevyplatí. Laboratorní králíci a potkani povýší z kategorie „pokusný materiál“ do kategorie „živá bytost“ a postupně přesídlí do našich domácností coby opečovávaní společníci. Budou si pochutnávat na drahých pamlscích ze zverimexu a kabelech od počítače a my budeme spokojeni, protože emocionální hodnota domácího mazlíčka je na rozdíl od laboratorního materiálu nevyčíslitelná.
