Těžko říct, jestli se dřív fóbie z porodu vyskytovala méně často nebo se o ní jen nemluvilo. Snad byli naši předkové celkově na bolest víc zvyklí a ženy ji chápaly jako svůj úděl. Život většiny lidí býval tvrdý a krátký, smrt při porodu nepředstavovala nic neobvyklého. Dnes, kdy je u nás díky lékařské péči riziko pro rodičku nepoměrně menší, paradoxně míra panického strachu narůstá. Čím to?
Těžko říct, jestli se dřív fóbie z porodu vyskytovala méně často nebo se o ní jen nemluvilo. Snad byli naši předkové celkově na bolest víc zvyklí a ženy ji chápaly jako svůj úděl. Život většiny lidí býval tvrdý a krátký, smrt při porodu nepředstavovala nic neobvyklého. Dnes, kdy je u nás díky lékařské péči riziko pro rodičku nepoměrně menší, ale paradoxně míra panického strachu narůstá. Čím to?
Pravděpodobně to bude podobné jako u strachu z kriminality a nemocí. Čím větší máte naději na dlouhý a relativně pohodlný život, tím víc se o něj obáváte. Jeho hodnota je vyšší, a tím pádem by byla vyšší i případná ztráta ve formě zdravotních následků či smrti. Co na tom, že skutečnému nebezpečí vystaveni nejste, strach nefunguje zcela racionálně. A navíc se o onom nebezpečí hovoří všude okolo, stačí zapnout televizi.
Stejně tak porod. Zdravotnictví minulých let z něj svým přístupem udělalo tak trochu nemoc, ovšem neházejme vinu jen na porodníky. Můžeme stokrát diskutovat o tom, jak jsou těhotenství a porod fyziologické, jenže když ve svém okolí těhotnou ženu téměř nepotkáte, těžko někdo přesvědčí o běžnosti takového stavu i vaše podvědomí.
Jako maličko kontraproduktivní se v tomto směru jeví některé snahy o detabuizaci porodu a názornou instruktáž veřejnosti prostřednictvím filmu a literatury. Pokud se vám někdy dostaly do ruky knihy určené nastávajícím rodičům, takové ty moderní s opravdu naturalistickými fotografiemi, víte, o čem mluvím: červenofialový řvoucí novorozenec, spousta krve a k tomu jako třešinka na dortu malebně nafocená placenta. Pokud něco takového zahlédnete v pubertě, je dost možné, že vás přejde chuť mít vůbec kdy děti, a to ať jste jakéhokoli pohlaví, protože takovou hrůzu byste nepřáli nikomu.
Přitom fór je právě v tom, že informace jsou jen zprostředkované, takže jediné, co z celého - pořád ještě zázračného - procesu vidíte, jsou tyhle nevábné záběry. Můžete však vzít jed na to, že přítomní, ať už se porodu účastní „na vlastní kůži“ nebo mu pouze asistují, jej prožívají úplně jinak. Tedy rozhodně žádná pohoda, ale radost z narození potomka obvykle všechny strasti přebije. I když kamarádka zooložka přiznává, že v těžkých chvílích záviděla medvědicím miniaturnost jejich potomků a samicím rypouše sloního hladký průběh.
