Lidoopi a smysl pro humor

Lidoopi a smysl pro humor

Lidoopi a smysl pro humor

Praha se nedávno stala svědkem přelomového okamžiku, jehož význam zůstal veřejností nedoceněn: vědci na Kongresu primatologů konstatovali, že lidoopi mají smysl pro humor. Zpráva je to velmi pozitivní, neboť přiznat druhému smysl pro humor znamená nejprve pochopit jeho uvažování. Za úvahu tedy stojí otázka, kdo a jak tuto vlastnost hodnotil. Otázka smyslu pro humor je totiž velmi ožehavá i v rámci našeho druhu, Homo sapiens.


Každý z nás je upřímně přesvědčen, že smysl pro humor má, a jeho deficit je vlastností, která postihuje výhradně ty druhé. V seznamovacích inzerátech se požadavky na partnera či partnerku „smyslem pro humor“ jen hemží, přitom je ale taková formulace zcela zavádějící. Nikdo si o sobě přirozeně nemyslí ani nemůže myslet dvě věci – že je hlupák a že nerozumí legraci, protože oboje je velmi relativní. Muž a žena, kteří se setkají na základě podobného inzerátu, mohou být tedy velice rozčarováni. On ze svého pohledu srší vtipem, ona nereaguje. Znamená to, že on je trapný nebo ona nerozumí legraci? Ne. Znamená to jen, že jejich myšlení a vyjadřování jsou rozdílné. Zatímco on zkouší vtipy a narážky, které mezi jeho přáteli budí salvy smíchu, její neporozumění může mít několik důvodů: narážkám nerozumí, protože například nezná některé filmy, knihy… Nemusí rovněž poznat, že partner žertuje, protože nezná jeho mimiku a způsob vyjadřování. Nebo jí zkrátka jeho žerty připadají nevhodné či prostoduché. Jsou potom dvě možnosti. Buď se časem lépe poznají a humor „sjednotí“, nebo je tato zdánlivě malá, avšak podstatná překážka rozdělí.
Každopádně pochopení humoru vyžaduje sdílení určitých významů, z nichž některé jsou univerzální, ale některé nikoli. Nápad pojmenovat horu v Altaji po neexistujícím vynálezci Járovi Cimrmanovi může připadat místním nesmyslný a k pochopení nepomůže ani zevrubné vysvětlení, že jde o žert. Stejně tak nechápavě se na vás může tvářit Američan, pokud ironicky míněný výrok nedoprovodíte (na naše poměry lehce úchylným) gestem značícím uvozovky. Tyto sofistikovanější mezikulturní problémy pochopitelně při výzkumu lidoopů odpadají, jedno dilema však zůstává:
Sedíte ve společnosti lidoopa, řekněme pod kokosovou palmou. Spadne z ní ořech a trefí ho rovnou do hlavy. Možná se zasmějete, ale on bude naštvaný, protože rána kokosem bolí. Nerozumí tedy legraci? Nebo opačně, kokos trefí vás. Lidoop se řehtá, až se za břicho popadá, ale vy si zachmuřeně ohmatáváte obří bouli - rána kokosem do hlavy totiž není žádná sranda.