S transparentem tohoto znění jsme se v pátek dopoledne připoutali s Jiřím X. Doležalem řetězy k vzrostlému platanu na náměstí Československých legií v Pardubicích, abychom protestovali proti zkrášlovacím tendencím tamní starostky prvního městského obvodu, paní Hany Tomanové (ODS). Další guerillové marketingové akce Reflexu se zúčastnil také Zelený Raoul.
O dřevorubeckých sklonech paní starostky jsem v Reflexu psal už dvakrát. Nejprve v dubnu 2005 (zde), když paní Tomanová nechala pokácet náměstí vedle Východočeského divadla v centru Pardubic, aby zde vytvořila „cosi jako vídeňský Schönbrunn“ a chystala se totéž učinit i na nejstarším pardubickém sídlišti Karlovina. Podruhé v březnu 2006 (zde), když radnice nejprve pronajala jedné reklamní firmě prostor pro postavení billboardu u jedné z rušných silnic, aby posléze té samé firmě povolila pokácet borovice, které tu rostly už pěkných pár let a chystanému billboardu by vadily.
Už tenkrát paní starostka chystala „regeneraci“ náměstí Československých legií. Nedávno mi zavolala známá, že rekonstrukce náměstí začíná a padnout má šestnáct stromů. Většinu z nich poškodily stavební firmy už při prvních úpravách náměstí, když starostka zrušila po jeho obvodu chodníky a nechala je nahradit místy na parkování. Těžká technika narušila kořeny, stromy uschly, a potom ani Agentura ochrany přírody proti kácení nic nenamítala.
Z náměstí ale měly zmizet i zcela zdravé stromy, kupříkladu právě jeden velký platan, který jsme si v pátek společně s JXD zvolili za místo svého protestu. Jiří v kožené bundě, já v kostýmu Zeleného Raoula, jsme v deset hodin dopoledne pronikli na stavební parcelu, a za přítomnosti asi desítky místních novinářů a kameramana internetové televize Stream, který s námi jel už z Prahy, jsme se protestně připoutali ke stromu. Potom jsme rozvinuli plakáty s výše popsaným heslem a čekali, co se bude dít.
Chvíli jsme pózovali fotografům, načež si nás konečně všimli i dělníci. Chvilku se o čemsi bavili u bagru, ale zasáhnout se neodvážili. Pak jsme viděli, jak od stavebních buněk kdosi živě gestikuluje do mobilu. Dalších deset minut se nic nedělo, a to už mi začínalo být v kostýmu Zeleného Raoula opravdu vedro. Když ani po dalších deseti minutách nikdo nepřišel, odemkli jsme zámky na řetězech, odpoutali se od stromu, poděkovali všem přítomným žurnalistům a šli na roh na pivo.
Teprve tady nás, asi půl hodiny po akci, dostihla hlídka městské policie, a to jen proto, že jsem si na sobě nechal kostým Zeleného Raoula (odložil jsem jen hlavu, s ní se pivo pít nedá). Policisté nás legitimovali, poučili o právně čistém způsobu demonstrování (už nikdy nelezte na cizí pozemek!), načež se ztratili v nejbližší uličce. Druhý den o naší akci psaly místní noviny (Redaktoři Reflexu se přivázali ke stromům) i pardubická a královéhradecké příloha MF Dnes. Paní starostka, která během protestu seděla vedle premiéra Topolánka na Pardubické juniorce, novinářům řekla, že kácení proběhlo podle zákona a schválili ho i ochranáři. A že proti vyjadřování jiných názorů nic nemá.
To jsme rádi. Trošku jsem se totiž bál, aby si paní starostka náš transparent nevysvětlila jinak, než jsme ho mysleli. Mimochodem, platan prý zatím nepřeřízla. Minimálně patnáct stromů z náměstí Československých legií se už ale poroučelo k zemi. Radnice místo nic vysadí nové, prý mnohem lepší. Stejně jako vedle pardubického divadla nebo na sídlišti Karlovina. Až budete mít cestu do Pardubic, jděte se tam podívat. Ať vidíte, jak vypadá pardubický Schönbrunn.
