Možná taky patříte mezi skupinku Čechů, co si z toho či onoho důvodu oblíbila rumunské hory, a čas od času se tam v létě vypravíte. Nemyslím autobusem s brněnskou cestovkou Kudrna, protože to mi připadá moc pohodlné, ale po vlastní ose a nejlépe vlakem přes Budapešť. Letos jsem tam jel po čtyřech letech a nestačil se divit.
První změny si všimnete už na hranici. Rumunsko je členem Evropské unie, takže odpadá buzerace pohraničníků i akční výstupy vojáků (pamatuji si, jak nám v kupé vytrhávali odpadní koše, jestli v nich náhodou nepašujeme drogy). Prostě se jede už jenom na občanku a samotná kontrola trvá stejně dlouho, jako když se vypravíte vlakem na Slovensko.
Třetím překvapením byla moderní auta v každé, i té nejchudší vesnici (pravda, silnice jsou tam stále špatné). Že by Rumuni tolik zbohatli? Nebo mají extra výhodný leasing? V pohoří Fagaraš se skoro v každém údolí staví nové chaty a hotely. A to tak, že si třeba pozemky v celém údolí koupí jediný podnikatel, aby tu vybudoval luxusní chatu pro omezenou VIP klientelu. Ve výčtu budu pokračovat v reportáži pro tištěný Reflex.
Chudých lidí je v Rumunsku stále dost, o tom se člověk přesvědčí třeba na pravidelném nedělním trhu v městečku Avrig půl hodiny cesty vlakem ze Sibiu. Ale ani tady střední vrstva neživoří a aktivně připravuje pro ty chudší hospody s automaty, obchody s potravinami nebo levné butiky. Jediné, co v Rumunsku spolehlivě přežívá i po vstupu do Evropské unie, jsou rybařící Cikáni a všudypřítomní potulní psi.
A taky nedochvilnost rumunských drah. Pokud se tam i zpátky chystáte vlakem, nechejte si v Budapešti alespoň dvě hodiny na přestup. Jinak se vám může stát, že mezinárodní lůžkový expres z Bukurešti vjede na nádraží Budapešť Keleti zrovna ve chvíli, kdy vám navazující EuroCity do Prahy ukáže zadní světla. A další jede až za čtyři hodiny.
