Jeden z nejtalentovanějších českých prozaiků (i dramatiků) Miloš Urban rád upoutává čtenářskou veřejnost: nechá si vydat román v pouzdře se sirkou, jindy publikuje pod pseudonymem, který je stejný jako jméno postavy jeho knihy. Nyní se – alespoň pro pár vyvolených – rozhodl pro upoutávku poněkud zvláštní.
Vydal totiž (v nakladatelství Argo, kde pracuje) svou nejnovější knížku, povídkovou sbírku Mrtvý holky, hned v několika podobách. Nic proti tomu, knižní tituly se mohou vzájemně trumfovat, který z nich bude nejzajímavější – ale Urban vymyslel cosi zvláštního: připravil údajně bibliofilskou, leč spíše sběratelskou než knihomilskou podobu svého díla. A ta vypadá tak, že určitý počet Urbanových knížek se předkládá zabalený v dívčích kalhotkách. Málem aby si čtenář či náhodný svědek pomyslel, že to je spodní prádlo oněch nebohých nebo naopak božských "mrtvých holek"!
Pochopitelně jde o žert, o ukázku recesistického humoru, ale také možná o vtip notně fousatý, vymyšlený v duchu tři čtvrti století starého Duchampova dadaistického rozhodnutí demonstrovat nočník coby umělecké dílo se vším všudy. Bohužel postrádáme vědecky hodnověrné informace, zda to byly kalhotky dívčí, anebo holčičí či dámské, budiž však. Právě tak nemáme k dispozici věrohodné údaje, zda šlo o textilie de lux, anebo si je nechal Urban vyšťourat bezdomovci odněkud z popelnic, čili zdali kráčí o zánovní zboží, resp. o prádlo již seprané, ale to asi stěží. Konečně lze hloubat též nad tím, zda je záhodno Urbanovy povídky uložit do knihovny i v kalhotkách, zda se sluší půjčovat tuto knížku kamarádům a kamarádkám výlučně v onom jemňoučkém obalu, anebo kalhotky sejmout a naložit s nimi podle vlastního uvážení. Případně si položit otázku, zdalipak nejde víc o artefakt jako takový, neboli o souhrnné umělecké dílo, zda Urbanova knížka v daném provedení má být vůbec čtena, tedy i vyjímána ze své netradiční schrány - a zda na tuto knihu nemá být patřeno jedině z dálky. S úsměvem, s pohoršením, jak je libo.
Samozřejmě jde o žertík a není zapotřebí být v tomto směru úzkoprsý nebo přepjatý. Žert je žert a můžeme k němu takto s nadhledem přistupovat i v budoucnu, až zase Miloš Urban či někdo jiný vydá svou novou knížku – tentokrát třeba román v obřím prezervativu nebo kolibří vydání ukryté v dámských vložkách. Znovu to bude všehovšudy žert. Jenže, ruku na srdce, nikoli na intimní partie těla: není-li to žert jaksi infantilní? Který tuze odpovídá chichotavě dětinské mentalitě mládenců a mladic smýkaných pubertou nebo sotva odrostlých pubertě? Může to tak vypadat, leč Urban přece není žádný uhrovitý nešťastník, je to výjimečně nadaný tvůrce a k tomu pravý vzdělanec horující pro katolickou mravnost: tady nemůžeme mluvit o nějaké beznadějně zastydlé post-pubertě! Spíše je to ústupek paskřivé a přitroublé bulvární potřebě vidět zhola ve všem zboží, v citech i v knize.
Z tohoto pohledu mělo být věhlasné fotoalbum ctihodného politika Paroubka kolportováno nejlépe v rozmnožených, mediálně proslulých expremiérových trenýrkách. Půjde-li to takhle dál, už neodlišíme knihkupectví od prodejních pultů spodního prádla. Snad to ale je myšleno tak, že každá/ý, kdo si půjde koupit kalhotky či slipy, bude si muset volky nevolky pořídit i knihu. A Miloš Urban brzy vyšpekuluje něco (prý) ještě legračnějšího.
