Fenoménem soudobého českého literárního života, zvláště ovšem severomoravského a ostravského, se v posledních dvou letech staly texty anonymního autora podepisujícího se poostravsku "kratce", neboli Ostravak ostravski - a sepisujícího Denik Ostravaka (tedy žádný Deník Ostraváka!), jichž už vyšlo několik svazků.
Teď však oblíbený Denik pronikl ba i do České televize, byť zatím režijně odbytý, pojatý velice banálně a ledabyle - a překvapivě na "Jedničku", ne na "Dvojku". A to už je co říci, vždyť žádný jiný nynější spisovatel se tím nemůže pochlubit: nikoli náhodou třeba o Vieweghův deníček z roku 2005 byl mezi čtenáři nesrovnatelně menší zájem než o jeho starší humoristické knížky. Zato "Ostravak" má úspěch - a dá se tvrdit, že právě díky jeho ohlasu u čtenářů loni v Ostravě vyšel Ostravsko-český slovník, zřejmě aby si "Ostravaka" mohli v "originále" číst také zájemci odjinud než ze severní Moravy!
Velký zájem o "dřysty" čili o klábosení, hrabalovsky řečeno "pábení" našeho neznámého současníka pramení mimo jiné z toho, že jednak jde o typické blogování, tedy o žánr v současnosti nemálo oblíbený, jednak o expresivní zabarvení jeho promluv, dané v prvé řadě jeho ostravštinou, zčásti vážnou, zčásti smrtelně nevážnou. Ostravak více či méně předkládá pouze prachobyčejné historky, někdy trochu šabachovské, ať už z dětství, z vojny či z každodenního života, prezentuje je však cílevědomě jako pocity a zážitky tzv. obyčejného člověka, který se přitom musí nebo chce vyhranit a vymezit - a činí tak humoristicky, nejednou skoro švejkovsky - vůči okolním světům: tedy vůči lidem, kteří mají odlišný životní rytmus, vůči těm, kdo žijí v jiných či větších městech a nemluví tak "krasně" jako v Ostravě (čili v Brně a v Praze). Vystupuje tudíž jako moderní lidový vypravěč. Pokud by se ale tyto minipříběhy převedly do běžné hovorové češtiny, ztratily by skoro veškeré kouzlo. Jenže se v nich mluví "kratce", po ostravsku, a to jim vtiskuje značný půvab. Navíc jde o určitý druh rozhlasového seriálu, který může být stejně nekonečný, jako jsou nestárnoucí podobné příhody ze života obyčejných lidí.
Mnozí si však lámou hlavu, kdopak je ten tajemný a záhadný "Ostravak"? Jeho texty se bedlivě zkoumají a už se zjistilo s velkou pravděpodobností, ve které čtvrti pisatel bydlí a kterých objektů si všímá nejvíce. Ačkoli si nasazuje masku i oči zmíněného "obyčejného člověka", je evidentní, že jde o profesionála: umí své texty patřičně rozvrhnout, nepředávkovat, ovládá umění pointy a odbočky - musí to být někdo z ostravských či severomoravských kulturních kruhů. A lidí připadajících v úvahu není zase tak až mnoho! Proto se mluví o zpěváku Jarkovi Nohavicovi, básníku Petru Hruškovi, olomouckém prozaikovi Janu Vrakovi a dalších literátech či kumštýřech z regionu - a jeden z nich to bude či být musí. I kdyby jich bylo třeba i několik...
Literárněhistoričtí agenti proto pokračují v pátrání - a teď proskočila informace, že by tím "Ostravakem" mohl být divadelník Radovan Lipus, spolutvůrce známého televizního cyklu Šumná města. Lipus to dozajista vehementněš popře. Ale "Ostravak" je také takové "šumné" vyprávění - a je otázka času, kdy po "Deniku" vznikne i nefalšovaný "Roman Ostravaka".
Vladimír Novotný
