Dárky pro děti z děcáků

Tak zase začaly nadace, spolky a charity útočit na city: „Splňte Vánoční přání dětem z dětských domovů“. Tyto výzvy mají evokovat chudáčky, kteří, pokud je neobdarujeme, budou jen smutně zírat na prázdné místo pod stromečkem. Opak je pravdou. Nežijeme na pokraji bídy a děti v dětských domovech vždycky pod stromkem něco najdou. Navíc hmotné statky jsou to poslední, co jim opravdu chybí. Každý anonymní dárek je na nic...

. Ovšem, pokud je hodnotný, může rozšířit majetek, který lze při odchodu z děcáku, až se ocitnou ve světě, odkázáni sami na sebe, rozprodat. Nic víc.
Vyprávěla mi kamarádka o rodině známých, kteří se rozhodli koupit dárek prostřednictvím Stromu splněných přání. Vydali se ke „stromu“ i se svými dětmi a hledali, co by tak neznámé/mu/ koupili. Dlouho si ale nemohli mezi dárky (děti si přály hlavně mobily a CD přehrávače) vybrat ten, který by považovali za smysluplný. Až našli přání kluka, který rád hraje fotbal a přeje si dostat kopačky a míč. Dárek mu koupili a přiložili k němu dopis. Kluk jim odepsal. Vyměnili si několik dopisů, až se ho rozhodli v děcáku navštívit. Pak ho pozvali na víkend domů… Dnes s nimi kluk, co si přál míč a boty, žije. Adoptovali ho.
Nemyslím si, že anonymní dárky mohou dětem z děcáků přinést štěstí, ač to tak na první pohled vypadá. Proto jsem nikdy nikomu z děcáku nic nekoupila. Raději platím školné holčičce v Indii, která, přestože má rodinu, nemůže si dovolit chodit do školy. Mám dobrý pocit, že jí pomůžu k lepšímu životu. Nový mobil nikomu život nezkvalitní. Možná, kdyby dávali dárci dětem z děcáků pod stromeček několik společných výletů a tak jim nahradili ztracené příbuzenské zázemí tetiček a strýčků, nebo kdyby podpořili jejich vzdělání, dali by jim určitě víc než jednorázový nesmysl při konzumně svátečních akcích.
Nevím, proč nemají ve většině organizací lepší nápady, jak využít peníze a city lidí, kteří se chtějí podělit. Možná proto, že i sami sebe kolikrát přesvědčujeme, že nejdůležitější na Vánocích je to, co dostaneme pod stromeček.