Co nejobecněji o Obci spisovatelů

Obec spisovatelů svolala svou valnou hromadu a tato se konala. Tímto jednoduchým až prostoduchým konstatováním bychom mohli vyjádřit nebo zachytit všechno podstatné, co se týká nedávné valné hromady Obce spisovatelů a všeho, co z toho vyplývá. Jenže nevyplývá z toho dohromady vůbec nic...

. Slušelo by se říci, že si Obec spisovatelů zvolila pro nové funkcionářské období nové vedení a novou Radu, zároveň je ale nutno jedním dechem podotknout, že vše zůstalo při starém a že drobné změny ve složení Rady OS jsou buď zcela minimální, anebo neznatelně kosmetické.
Dosavadní předsedkyně Eva Kantůrková se prý dávala slyšet, že již kandidovat nebude a že "vládu nad spisovateli" předá mladším. Nepředala, kandidovala a byla znovu zvolena předsedkyní, praví se že jednomyslně: jenže i kdyby snad nikoli, žádného protikandidáta stejně neměla. Kuloáry sice vehementně tvrdí, že jím měl být prozaik a dramatik Alex Koenigsmark, který by se určitě pokusil o výraznější "zreformování" Obce spisovatelů, ať už by se mu to podařilo nebo zhola nepodařilo, nicméně v hlasování vůbec neuspěl a nebyl zvolen ani do Rady. V té i nadále zasedá varnsdorfský básník Milan Hrabal, o kterém se rovněž mluvilo jako o možném nástupci Kantůrkové v předsednické funkci. Ve složení Rady OS se téměř nic nezměnilo, jsou v ní dál i skoro bezejmenní literáti (z těch známých je totiž členem Obce věru málokdo, namátkou ani píšící šéfredaktoři našich literárních časopisů) a k omlazení došlo leda nepatrnému: mj. se novou tváří Rady stal skoro šedesátiletý psychiatr a publicista Jan Cimický, který proslul zvláště jako kumpán Kantůrkové při jejích baráčnických zájezdech do lidové Číny.
Nic proti spisovatelce Evě Kantůrkové: její poslední knihy jsou opravdu kvalitní. Zřejmě však trpí fixní ideou, že bude ideální vůdkyní našeho spisovatelstva (jehož aktivity již beztak v drtivé většině probíhají mimo Obec!) klidně ještě v osmdesáti, možná i v devadesáti letech! Kuráž jí nikdy nechyběla: dělala redaktorku Mladé fronty ještě dřív, než v jedenadvaceti složila maturitu na dělnické přípravce - a to bylo třeba nynějšímu šéfredaktoru Reflexu všehovšudy patnáct měsíců. Spisovatelští důchodci jí ale určitě dali své hlasy s důvěrou, že se v Obci nic nezmění, leda s výjimkou stařeckých pošetilostí. Takové mediální bublinky jako jarní založení Akademie literatury české a hraní si na akademiky (mezi něž byli vybráni i totální nýmandi), případně vehementní předsednické tvrzení, že v Číně nejsou žádní političtí vězni - to jsou podněty k jízlivému vtipkování, nikoli k úvaze o vážných věcech spisovatelských. A dotřetice k turistice: kdyby se prostředky vynakládané na neblahé čínské toulky paní předsedkyně určily kupříkladu na pomoc spisovatelům nemohoucím, nemocným a sociálně frustrovaným, mohla by Rada OS nepochybně líp čelit výčitkám, že "prošustrovává" zbytky "totalitního" jmění.
A co říkají zlí jazykové? Že existence Obce spisovatelů už pomalu není v obecním zájmu naší kultury. Není-liž pravda?