Dobrovolníci přežívají

Minulý týden jsem při cestě za reportáží za hostitelskými rodinami, které zcela nezištně nabízejí stravu a ubytování na deset měsíců středoškolským studentům z celého světa (k přečtení bude v některém z tištěných Reflexů v následujícím období), narazila na nebývalou koncentraci mladých lidí ve funkcích dobrovolníků. Na třídenní „orientaci“ – soustředění pro přicestovalé cizince...

se od pátku do neděle starali o padesát studentů z celého světa, aby je posléze předali jejich českým hostitelským rodinám, popřípadě je autobusem hromadně poslali či doprovodili na místo předání rodinám moravským. Dobrovolníci byli ve věku mezi sedmnácti a dvaceti lety a bez nároků na odměnu pracovali. „Starají se nejen o klienty, ale sami jsou schopni dodržovat určená pravidla, sami sebe hlídají,“ chválila je šéfka organizace Klára Kutisová. Vzpomněla jsem si na vlastní dospívání mezi šestnáctým a pětadvacátým rokem, kdy jsem byla účastna akcí hnutí Brontosaurus. Protože bylo pravidlem, že se na víkendových akcích, řečených víkendovkách, nepije ani nekouří, nejen, že jsem toto pravidlo přijala, ale posléze jsem sama hlídala sebe i ostatní, abychom jej dodržovali. A opravdu jsme na společných akcích, přibližně do našich pětadvaceti let, nikdy nepili alkohol. Podstatný ale nebyl zákaz alkoholu, nýbrž skutečnost, že jsme si víkendovky spojené s prací na hradech a zámcích organizovali sami a sami za sebe jsme nesli zodpovědnost. Proto jsme si určili a stanovili pravidla, která mohla naše společná setkání a práci udržet co nejdéle v chodu. Sami jsme si vedli účetnictví, domlouvali si přespání, hromadně jsme si nakupovali a připravovali jídlo… Podstatou fungování a dospívání bez alkoholu či jiných drog nebyly represivní zákazy od dospělých nebo nám jinak nadřízených osob, ale společný zájem a svoboda rozhodovat si sami o sobě.
Naštěstí dnes existuje nepřeberné množství možností, jak vyplnit volný čas, jakou zvolit aktivitu. Podle mého názoru současně to jsou pro mladé lidi příležitosti, jak se vyhnout požívání drog, ať už je to alkohol nebo drogy tvrdé. Protože jakákoliv společná aktivita vyžaduje určitou disciplínu a jakákoliv komunita, kterou spojuje společný zájem, ať už je to sport či jiná zájmová činnost velice rychle pochopí, že oblíbené činnosti se lze v kolektivu delší dobu věnovat jen za určení striktních pravidel. A každá komunita, byť mladých lidí to udělá. A tak paradoxně ne represe ale svoboda společně sdílený zájem a rozhodování sami o sobě je nejlepší formou, jak „přežít“ dospívání.
Mladí dobrovolníci hostitelských rodin tento princip ani nemuseli pochopit, prostě se jím přirozeně řídí.