Je to pořád stejné. Stačí, aby nějaké (nejlépe veřejnoprávní) médium potrestalo redaktora za špatně odvedený výkon (nejlépe v rozhovoru s politikem) a hned je z toho politický nátlak a přímá vazba té či oné politické strany na redaktorovy nadřízené. Jako by si moderátor David Borek při rozhovoru s odstupujícím premiérem Jiřím Paroubkem v Událostech, komentářích skutečně nevedl katastrofálně.
„Zeptejte se vedoucího redaktora zpravodajské relace Zdeňka Šámala, komu vlastně slouží?! Jestli ČT 1 je tady, aby se moderátor mohl ptát na to, co občana zajímá, nebo byl poslušný moderátor ze stáje pana Šámala,“ napsal mi čtenář z Českých Budějovic. Šámal se prý zachoval jako morální špindíra, když Borka odvelel zpátky na zpravodajský kanál ČT 24. Nemám potřebu se nějak zastávat ředitele zpravodajství ČT, ale stažení moderátora Borka z Událostí, komentářů je na místě.
Nejde totiž jen o Paroubka, nepovedeného rozhovoru s premiérem si ostatně ve větší míře všimla média a televize musela nějak reagovat. Objektivně vzato, Borek rozhovor skutečně nezvládl. Jenže nejde o první selhání. Pokud sledujete Borkovu kariéru v ČT dlouhodobě, asi si stejně jako já dokážete těžko vysvětlit, jak taková hvězda ekonomických bloků na ČT 24 dokáže znejistět při moderování pořadu, který sleduje řádově pětkrát více lidí než celý zpravodajský kanál ČT.
Borkovi se na ČT 1 nedařilo už dříve a v Událostech, komentářích nebyl moc dlouho. Televize zkouší nové moderátorské dvojice a Borek se zkrátka neosvědčil. Stejným způsobem se ve večerní zpravodajsko-analytické relaci na ČT 1 střídají další tváře ČT 24. Kavčí hory zkrátka experimentují a ne každý pokus se musí podařit. Všimla by si vůbec média Borkova stažení z Událostí, komentářů, nebýt onoho nešťastného rozhovoru s Jiřím Paroubkem? Těžko.
Místo toho se dává Borkův návrat do ekonomické redakce ČT do souvislosti s politickým tlakem ČSSD na vedení veřejnoprávní televize. A na roveň se stažením moderátora Aleše Cibulky z Českého rozhlasu 2 – Prahy po jiném nezvládnutém rozhovoru nebo se zrušením pořadu Bez obalu na ČT. Všechny tři případy mají cosi společného. Všichni o nich zasvěceně mluví jako o důsledku politické podřazenosti veřejnoprávních médií, aniž by k tomu měli jakýkoli důkaz.
Jakoby novinář nemohl selhat a jeho nadřízený ho za to nemohl patřičně potrestat.
