Nebude Literární akademie bankovnickou akademií?

Ti vrabci, co všechno vědí - například vrátní atakdál - si to sice cvrlikali pěkně nahlas už někdy na jaře, ale teprve teď v přeparném létě se upeklo přepodivné manželství z rozumu: zvláštní společenství uzavřely dva vysokoškolské subjekty, které nemají spolu nic jiného než právě fakt, že jsou vysokoškolskými subjekty - a v obou případech rovněž soukromými subjekty: prestižní Bankovní institut a Literární akademie (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého).

Oba noví partneři si řekli své "ano" a od nového školního roku budou mít společného majitele a společné plány.
Což o to, koneckonců proč ne - a proti gustu žádný dišputát. Přece jenom však jde o zcela unikátní spojení institucí, které se liší skoro ve všem, co nám přijde na mysl. Co je tedy může spojovat? Jejich soužití bude založeno na společném hospodaření, jenomže jak? Literární akademie má svého rektora, Bankovní institut zase své vedení - a ti teď musí v zájmu prospěchu obou škol najít společnou řeč. Skoro to však na první pohled vypadá, jako by v Praze nenápadně vznikala nějaká nová univerzita! Vždyť pod střechou staroslavné Karlovy univerzity také našly přístřeší velice vzdálené obory jako například práva a medicína - proč by to nešlo i v soukromé sféře, proč by majitelé nemohli dirigovat jak výuku bankovnictví, tak i výuku věd humanitních spjatých s kulturní sférou a mediálními obory?
Bankovní institut si získal velice dobré renomé, nepřísluší ho nám však posuzovat - a Literární akademie má také několik prvních let za sebou, může se vykázat prvním absolventy, její pedagogický sbor i studenti tudíž taktéž nasbírali potřebné zkušenosti. Nicméně, jak se ukázalo, lépe se vedlo expertům přes bankovnictví, zatímco Literární akademie to měla podstatně horší: začínala na mnohem méně zkypřené půdě, urputně hledala svou tvář, netěšila se takové přízni a důvěře veřejnosti, jakou by si (možná) zasloužila. Na její pověsti se neblaze podepsal fakt, že se koncepce školy změnila o mnoho stupňů, že z původního projektu Literární akademie (tedy instituce v prvé řadě umělecké) se postupně vytvořila podoba školy coby soukromého (tedy placeného) pedagogického ústavu s některými zajímavými specifiky.
K těm patří v prvé řadě dlouholeté kursy tvůrčího psaní a spolupráce s mnoha známými spisovateli (namátkou Jáchym Topol nebo Alexandra Berková, ze starších mj. Milan Uhde) - jiné školní obory však prozatím spíše hledají svou tvář. Vesměs se opírají o externisty, a ti se střídají, fluktuace je relativně vysoká, což je v prvních letech existence nové vysoké školy jistěže pochopitelné. Rodiče to ovšem nechápou a chápat často ani nechtějí. A tvůrčí začátky Literární akademie, spojené s celebritami jako Oldřich Král či Jan Vedral - to je už dávná legenda, nyní jde o přítomnost školy. A znalci vědí, že třeba Josef Škvorecký nikdy v ekonomických záležitostech nevynikal.
Co tedy mohou mít dva různé obory a dvě různé soukromé vysoké školy společného? Doufejme, že příznivou budoucnost. A pak ještě jednu maličkost: tradici spojenou se známým prvorepublikovým romanopiscem a literátem Jaroslavem Havlíčkem, který po nocích psal a ve dne pilně pracoval v bankovnictví - v Živnobance. Proč by se nové vysokoškolské dvojtěleso nakonec nemohlo jednou jmenovat Bankovní akademie Jaroslava Havlíčka?