Slavenka Drakulićová – Jak jsme přežili komunismus

Výběr esejů chorvatské novinářky a spisovatelky (ročník 1949) jsou bilancováním ženy-Chorvatky v obdobích komunismu, války v Jugoslávii a postkomunismu.

První díl Jak jsme přežili komunismus je čtivými úvahami o několika specifických rysech chování člověka v komunismu: o recyklování starých věcí k novým účelům, protože čehokoliv je vždy nedostatek, o touze vlastnit kožich, symbol bohatství, přestože jej v našich zeměpisných šířkách neužijete, o zvyku věšet prádlo na balkonech domů, který všechny západoevropany překvapuje, i o holčičí touze po panence ze zahraničí, která je nakonec tak luxusní, že si s ní dítě komunismu nikdy nevyhraje. To všechno jsou postřehy, které vysvětlují vžitá chování dnešních rodičů a prarodičů.
Druhá část Jak jsme přežili válku je snad nejtěžší částí knihy. Číst o hrůzách války chce dobrovolně málokdo, ale knížka esejů byla naštěstí nazvána podle první části knihy. A tak pokud vytrváte, pročtete se v této části knihy pocity ženy-novinářky, v jejíž zemi vypukla válka a která musí sama sebe identifikovat s chorvatskými uprchlíky, s muslimskými ženami, jenž byly za války znásilněny, s mladými dvacetiletými chlapci, kteří jednoduše zabíjeli, aby nebyli zabiti sami… Je to poučné čtení, bohužel o realitě.
Třetí část knihy nazvaná Jak jsme přežili postkomunismus je tvořena sarkasticko hořkým pozorováním lidí v zemích bývalého východního bloku, jejich nemotornosti při hledání sebe sama v novém demokratickém zřízení. Autorka, jejímž manželem je Švéd, sama bojuje se svými zvyky akceptovat ponižující prohledávání na hranicích. Konfrontuje se se zvyky člověka vyrůstajícího v nesvobodném světě, provdaného za muže, který vyrostl v jiných podmínkách a nechce se smířit s navyklým chováním lidí v zemi své ženy, ani s jejím vlastním.
Ukázka z první části knihy Jak jsme přežili komunismus ze stejnojmenné eseje:
„Ve svém domě jsem podlahu vždycky myla starým párem pánských spodků a do chvíle, kdy mě na to upozornila má pobavená přítelkyně (samozřejmě cizinka), jsem si nikdy neuvědomila, jak směšně vypadá smeták oblečený do slipů. Ale stejně jako Vesnině mámě, i mně bylo líto vyhodit věci, které by mohly posloužit ještě k něčemu jinému – třeba na mytí podlahy. „To nemůžeš koupit smeták na mytí podlahy?“ zeptala se přítelkyně. Můžu, ale proč? Moje babička takhle myla podlahu, moje máma taky, a konečně, do pozdních šedesátých let se takový smeták koupit nedal. Má dlouholetá zkušenost mě přesvědčila, že obyčejné prádlo má neuvěřitelnou schopnost vpíjení prachu a je výborné na mytí, leštění podlah, oken a dlaždiček.“ O esejích lze těžko říci, že si při jejich čtení odpočinete. Rozhodně se ale při čtení esejů Slavenky Drakulićové dovzděláte, nebo minimálně vcítíte do ženy, která vyrostla v socialistickém zřízení a nyní se musí srovnat se svými zvyky, s válkou a se vstupem do nového světa ze země východního bloku.
Z chorvatštiny přeložili Robert Vindiš a Daniela Slavíková
Vydalo nakladatelství Lidové noviny, Praha 2006
Doporučená cena 199 Kč