nahoru

Jak se na Kunderu volá...

VLADIMÍR NOVOTNÝ 26. června 2006 • 01:01

Všude se o tom mluví, ale až teď, přičemž se už o tom mělo mluvit dávno, před drahným časem, a také se mluvilo, ale pak zájem o dané téma opadl, takže je to tady zase a znovu: náš nejznámější literární tvůrce v novodobém světovém měřítku, nyní francouzsky píšící a ve Francii tři desítky let žijící Milan Kundera, si nepřeje a nepřeje, aby jeho exilové knihy (až na výjimky) vycházely v českých zemích, a to ani ty česky sepsané...

. Nechce a nechce a zatvrzelý je jak Mařenka z Prodané nevěsty. Léta běží, roky pádí, máme nové tisíciletí, akorát Kundera si furt trucuje. Až dotrucoval k tomu, co bylo delší čas ve vzduchu.
Jistěže: kdo nelenil a může se vykázat jazykovou výbavičkou, ten by si mohl francouzské (či starší české exilové) romány Kundery Milana přečíst nejenom ve světových řečech, ale také kupříkladu maďarsky, polsky, japonsky atakdál, zkrátka a dobře lecjak - jenom ne česky. Tedy: Zkuste si obstarat vzácné exilové výtisky namátkou Nesmrtelné lehkosti bytí! Neukryli-li je prarodiče v truhle z půdy, pohoříte neboli spláčete s vejdělkem. V naší řeči tyto knihy nejsou k mání, a aby byla k mání, došlo k něčemu tuze jednoduchému: vzhledem k tomu, že svolení, aby jeho díla byla přeložena do češtiny, Kundera neposkytuje, objevil se tzv. překlad pirátský: před několika dny se na internetu objevilo kompletní české přetlumočení autorovy románové novely Totožnost (resp. Identita), a tak si ji prvně můžeme přečíst ve spisovatelově mateřštině. Opakujeme: je to dílko z roku 1997! Zatvrzelý tvůrce se celých devět let zatvrzoval jak paninka nepolíbená, že ne a ne, ale nakonec stejně k něčemu došlo.
A zase, už podruhé jistěže: autorská práva byla porušena, k žádnému překladu Kundera souhlas nedal, jde o pirátské vydání. De facto ale nekomerční, neboť pirátskému překladateli z jeho práce neplyne ni zisk ni sláva. Jde tak trochu o buditelský počin: překladatel pirát leccos riskuje, ale česká kulturní či čtenářská veřejnost má po letech spisovatelovu Totožnost k dispozici. (Dovolte mi odbočku: za předlistopadových časů jsem s dvěma přáteli přepisoval na stroji mj. čísi překlad Orwellovy slavné knihy 1984; o nějakých autorských právech jsme vůbec nepřemýšleli - šlo přece o text, který se nesměl objevit na veřejnosti.) Přitom jde o knihu, která není proti ničemu: ani proti menšinám, ani proti náboženstvím, ani proti ideologiím, ani proti Kunderovým českým odpůrcům - je to velice solidní, ale nikoli vynikající literární dílo. Nicméně nepochybně mělo v českém překladu vyjít už dávno, kdyby se ovšem náš literární Mistr nechal uškemrat. Nenechal. Leč marně se na něho iks let prosebně a žadonivě z našich chaloupek volalo, nic vstřícného se z jeho jeskyně pro vyvolené neozvalo. A že by se Kunderovi poskoci, co ho informují o každém šprochu v Čechách, přimluvili? Tak to ani náhodou.
Mistr nic nemusel. Má na to svaté právo, dokonce i autorské. Leč sečteno a zváženo: pirátský překladatel sice porušil určité regule, o tom není pochyb - právě tak však není pochyb, že jiné, tentokrát mravní regule, resp. regule slušného chování porušuje náš světoobčan. Je to jako s přezrálým ovocem: když kluci vidí, že majitel o ně nejeví zájem, skočí přes plot a strom očešou. Tak se i stalo, nyní se však můžeme ptát ještě jinak: není tohleto Kunderovo literární ovoce po devíti letech už notně přezrálé?

VLADIMÍR NOVOTNÝ