Turecko náš vzor

Turecko se patrně brzy stane součástí Evropské unie. Salónní intelektuálské řeči o tradicích, kultuře, hodnotách, Kypru, Kurdech či lidských právech konečně ustoupí pragmatické politice, která ví, co je pro Evropu z hlediska polohy a bezpečnosti dobré. Definitivní ránu zasadila pochybovačům turecká vláda v posledních dnech: zakázala ve státní televizi vysílat kreslený seriál Medvídek Pú.


Nejde ani tak o konkrétní argument turecké vlády, že seriál je nepřijatelný jelikož se v něm příliš často vyskytuje nečisté zvíře Prasátko. Jde o odvahu rázně se postavit deformujícím vlivům pokleslé animované kultury, která rozkládá akceschopnost evropské mentality.
Pú, to je typická „evropská pohádka“ adorující společenství loserů, kteří se bezcílně toulají svým teritoriem a hýčkají si pocit útulnosti, výjimečnosti a výlučnosti. Vrcholem je negativistická postava pasivního Ijáčka, který je naprostým opakem moderních trendů asertivního myšlení.
Scéna, v níž Ijáček plave v potoce a ostatní se na něj dívají z mostu, ukazuje „typický „evropský“ dialog, který odráží a petrifikuje „akceschopnost“ Evropanů v době krizí:
„Ale Ijáčku,“ řekl Pú starostlivě, „co můžeme my – totiž, jak máme – myslíš, že my-„
„Ano,“ řekl Ijáček. „Jedno z toho bude to pravé. Děkuji ti, Pú.“
Asi tak je Evropa schopna postavit se terorismu, fundamentalismu, zkažené multikulturní polévce, Saddámovi, Hamásu, homosexuálním svazkům či íránskému jadernému programu…
Gesto turecké vlády svědčí o pevných hodnotách, nesmlouvavých postojích a akceschopnosti, které relativistickou pseudotolerancí prolezlá Evropa tolik potřebuje!
Přijď, Turecko! Přijď brzy a vlij trochu skutečně horké krve do zteřelých žil zpohodlnělých nerozhodných evropských loserů!