Snad nejoblíbenějším současným ruským autorem je třiačtyřicetiletý Jevgenij Griškovec, rodák z Kaliningradu. Píše o obyčejných věcech obyčejných lidí a navíc jednoduchým jazykem. Někteří kritici tvrdí, že z jeho povídek lze zaslechnout echo Čechova, pro Rusy-staromilce je jeho projev příliš civilní. Moskva jej miluje a rodný Kaliningrad nad ním pochybuje. Nic to nemění na tom, že Griškovec je v současném Rusku stejně populární, milovaný a nenáviděný stejně jako náš Michal Wievegh.
Co mladí Rusové poslouchají? Naladíte-li si ruský hudební kanál MTV.ru, zjistíte, že ruský hudební trh ovládla stejně syntetická popová hudba s uměle vyráběnými hvězdičkami podle zaručených receptů na úspěch jako u nás. Ale stejně tak v ruských hudebních vodách na okrajích žánrů žijí kvalitní zpěváci a skupiny, kteří si vydobývají úspěch u posluchačů přirozeně a mimo hlavní šoubyznys. Třicetiletá Zemfira Ramazanova, prostě nazývaná Zemfira, je písničkářkou pohybující se ve stylu mezi naší Radúzou a Lenkou Dusilovou. Debutové album vydala v roce 1999 a od té doby jí vyšla další čtyři alba. Pro představu si lze zdarma stáhnout její písničky ve formátu mp3 na http://www.zemfira.mp3zone.ru/. Ze skupin se nedávno ocitli na výsluní Bratja Grim, neboli Bratři Grimové - Opravdu se tak jmenují! Základ kapely tvoří charismatická zrzavá dvojčata Kosťa Grim a Borja Grim. Zpívají muziku podobnou našemu Divokému Billovi. Uslyšíte-li úryvej jejich písně Kusturica: „A dnes / po filmu Kusturici / bosky projdeš se po ulici…“ usadí se vám v hlavě na několik dní.
A filmy? Kina a tržiště přeplněná DVD samozřejmě ovládl import z Ameriky, ale právě se v kinech objevil nový ruský film režisérky Oksany Byčkové, komedie o mladých lidech z Petrohradu Pitr FM a trhá rekordy ve sledovanosti i prodejnosti DVD. Vypráví o deejayce Máše z Petrohradského rádia a architektovi Maximovi. Oba mají nasměrované své životy, než jednoho dne Máša ztratí mobil a Maxim jej najde…
Shrnu-li vkus a potřeby mladých v Rusku, vyjde mi oblíbená Gaussova křivka pravděpodobného výskytu daných jevů. Rusové mají stejné potřeby na vatovou nicnezanechávající kulturu a intelektuálně náročnější dílka pro chvíle povznesení jako my. A dokonce potřebují a tak i vynášejí podobné tendence v různých žánrech. I proto jsem neodolala nepřirovnat jejich hudební a literární oblíbence k našim. V podstatě se od sebe nijak neliší.
Poznámka na konec: Komedii Pitr FM jsem zatím neviděla, tak ji nepřirovnávám k žádnému z našich současných filmů, ale stejně tak jako ostatní mladí Rusové jsem si jeho DVD levně koupila na tržišti, zkopírované. (Poznámka na okraj: CD se v Rusku na rozdíl od DVD prodávají originální i na tržištích. Jsou tak levná – v přepočtu 100 Kč - že se kopírování nevyplatí. Z toho už bychom si mohli vzít příklad.)
