Napsat poutavě a čtivě eseje je umění. Nabídnout neotřelý, atraktivní a zároveň erudovaný náhled na klasiky literatury se rovná téměř zázraku. Rusistka a překladatelka PhDr. Ivana Ryčlová Ph.D. (1965) nabízí v knize Ruské dilema jedenáct esejů o životech a dílech ruských klasiků od Lva Alexejeviče Tolstého až po básnířku Irinu Ratušinskou. Společenské zlo v kontextu tvůrčích osobností Ruska – tak zní podtitul knihy, který zároveň charakterizuje úhel pohledu autorky...
, jenž čtenářům nabízí. Pohled na klasiky jako na životní příběhy lidí, žijící za určitého režimu, v době jeho počátků, rozmachu či úpadku, jako příběhy, kteří toužili tvořit, vyjadřovat se a žít a jako veřejně činní se museli srovnat se společenskými událostmi, přijmout je, posluhovat, proplouvat jimi, nebo je odmítat a bojovat... Co člověk to osud. Co postoj to jiný vliv na tvorbu a životní cestu. Co kapitola to jméno (Tolstoj, Stanislavskij, Mejerchold, Lunc, Zamjatin, Bulgakov…), všichni ti, o kterých jste museli slyšet v hodinách literatury, o jejichž díle máte alespoň matnou představu a jejichž životy a tvorbu už netoužíte objevovat, protože máte pocit, že podstatné jste už slyšeli. Jenže eseje Ivany Ryčlové nabízejí pohled na klasiky jinak. Atraktivně, živě a čtivě. Čtete je jako román, překvapeni souvislostmi jejich života, díla a společenského klimatu.
„…V té době byl Tolstoj již dávno přesvědčen, že Jasnou Poljanu opustí. Svůj dlouho odkládaný útěk uskutečnil jedné listopadové noci roku 1910, doprovázen slovenským lékařem Dušanem Makovickým. V dopise na rozloučenou děkuje své ženě za to, že prožila osmačtyřicet let po jeho boku, a prosí ji, aby ho nehledala. Neuposlechla ho, a když se vzpamatovala z hlubokého otřesu, jela za ním. Bylo jí však dovoleno jen zamženým okénkem cizího domu zvenčí naposledy spatřit umírajícího manžela. Po smrti Tolstého, smířená společně s dcerou Alexandrou, které byla připsána tajná závěť, pracovala dále ve prospěch poznání života a díla svého muže. Když roku 1919 zemřela, nebylo jí dáno spočinout vedle Tolstého v jeho hrobě uprostřed jasnopoljanského parku.“
Poutavý text doprovázejí přetištěné výňatky korespondence, rukopisů, novinových zpráv a dobové fotografie. Na přebalu knihy najdete kromě jiných doporučení také citaci docenta Miloše Štědroně ke knize: „…Připravila mi krásné chvíle a donutila mě znovu vzít a brát do rukou četné originály i překlady. Děkuji jí za to.“ Myslím, že nic tak přesně nevyjadřuje náboj této knížky.
Vydalo CDK (Centrum pro studium demokracie a kultury), Praha 2006
Doporučená cena 349Kč
„…V té době byl Tolstoj již dávno přesvědčen, že Jasnou Poljanu opustí. Svůj dlouho odkládaný útěk uskutečnil jedné listopadové noci roku 1910, doprovázen slovenským lékařem Dušanem Makovickým. V dopise na rozloučenou děkuje své ženě za to, že prožila osmačtyřicet let po jeho boku, a prosí ji, aby ho nehledala. Neuposlechla ho, a když se vzpamatovala z hlubokého otřesu, jela za ním. Bylo jí však dovoleno jen zamženým okénkem cizího domu zvenčí naposledy spatřit umírajícího manžela. Po smrti Tolstého, smířená společně s dcerou Alexandrou, které byla připsána tajná závěť, pracovala dále ve prospěch poznání života a díla svého muže. Když roku 1919 zemřela, nebylo jí dáno spočinout vedle Tolstého v jeho hrobě uprostřed jasnopoljanského parku.“
Poutavý text doprovázejí přetištěné výňatky korespondence, rukopisů, novinových zpráv a dobové fotografie. Na přebalu knihy najdete kromě jiných doporučení také citaci docenta Miloše Štědroně ke knize: „…Připravila mi krásné chvíle a donutila mě znovu vzít a brát do rukou četné originály i překlady. Děkuji jí za to.“ Myslím, že nic tak přesně nevyjadřuje náboj této knížky.
Vydalo CDK (Centrum pro studium demokracie a kultury), Praha 2006
Doporučená cena 349Kč
