nahoru

Jiří Kabele – Z kapitalismu… do socialismu a zpět

JANA DOLEŽALOVÁ 22. května 2006 • 16:49

Pohled sociologa poskytuje laikovi takový úhel pohledu na dění ve společnosti, který by mu jinak zůstal skryt. Nabízí mu vlastních teorie, nadhled a odstup a k tomu přidává i vlastní příběh-legendu, kterou lze aplikovat i na další na společenské události. Taková je i kniha docenta Jiřího Kabeleho, proděkana Karlovy Univerzity v Praze, zabývající se podobnostmi a rozdíly přerodů naší společnosti v období přechodu společnosti k socialismu na přelomu čtyřicátých a padesátých let a v období přechodu k demokracii na přelomu let osmdesátých a devadesátých.


Podle autora vykazuje přeměna společnosti v obou obdobích shodné rysy. Charakterizuje ji zpřetrhání vazeb se starým uspořádáním světa a spontánní nástup nového zřízení - v roce 1948 zpřetrhání vazeb se západem a spontánní znárodňování a v roce 1989 rozpad RVHP a jeho trhů a spontánní privatizace. Lidé se v obdobích po krizích přiklánějí k názorovému směru, který je vyvede do jinak uspořádané společnosti. Po druhé světové válce se proto přiklánějí k socialismu a po období reálného socialismu k pravicově orientované vládě (i přes to, že většina společnosti stále vyznává levicové hodnoty). Lidu musí být nabídnut mýtický příběh, s nímž se ztotožní, ideál, ke kterému je třeba směřovat - na počátku padesátých let jím byla vize nutnosti hospodářské reformy výměnou za sociální oběti a ztrátu svobody, na počátku let devadesátých hrdinský mýtus o svobodném podnikateli jako protikladu zmanipulovaného státního zaměstnance… tak sociologie vykládá zásadní společenské změny v naší zemi.
Citace z knihy, str. 45:
„Uvážíme-li, že se v letech 1989-1991 zhroutil svět odhadem 400 milionům lidí, bez toho, že by došlo k rozsáhlým válečným konfliktům, lze tento fakt považovat za malý zázrak. Přerod České republiky se stal součástí tohoto vývoje událostí. Nesehrál v něm ovšem důležitou roli. Československo neproráželo cestu ze sovětského bloku jako Polsko a Maďarsko, ani neotvíralo naléhavě staré dluhy z druhé světové války v podobě rozděleného Německa, ani nemohlo hrát průkopnickou roli při rozpadu Sovětského svazu, jak to učinila Litva. Jestliže Češi a Slováci přesto zaujali v jisté době výrazně světová média, je třeba tento úspěch připsat na vrub inscenaci českých revolučních proměn v brilantní režii Václava Havla a poněkud více kontroverzní inscenaci ekonomické reformy a rozpadu Československa v režii Václava Klause (resp. Vladimíra Mečiara).“
Text Jiřího Kabeleho může laického čtenáře zaskočit odbornou formou s všemožnými dokazováními, odkazováními, vysvětlováními postupů práce a dokládáními prostudovaných materiálů... Osobně jsem přesvědčena, že laik by ocenil knihu proškrtanou tak na čtvrtinu, čímž by pro něj text získal na svižnosti a atraktivitě. Pak by ovšem ztratil punc vědecké práce. Ti, kteří se přesto odhodlají do této knihy začíst (studenti sociologie samozřejmě přijmou text snadněji), ocení jeho zajímavost a analytickou hodnotu.
Rozhodně příjemná je podoba knihy v moderní a vzdušné vazbě, přestože text čítá bezmála šest set stran. Kniha vyšla v brožovaném vydání s červeným obalem se záložkou a černobílou fotografií na titulní straně, zobrazující traktor orajícího brázdu.

Vydala Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, Praha 2005
Doporučená cena 360Kč

JANA DOLEŽALOVÁ