Také patříte mezi lidi, kteří jsou přesvědčení, že smlouvání o ceny sluší jen orientálním tržnicím ne však našim kamenným obchodům? Do nedávné doby jsem zastávala stejný názor. Do chvíle, než do místního kamenného obchodu vkráčel americký přítel mé kamarádky a oznámil prodavači, že na náramkové hodinky, které hodlá v obchodě zakoupit, požaduje desetiprocentní slevu. K protestům prodavače, že „u nás se v obchodech nesmlouvá“ a ceny nemůže snížit...
, protože by prodělal, nebral v potaz. Zdůraznil, že také obchoduje, takže ví, že sleva deset procent je v možnostech každého obchodníka. Po dlouhém dohadování zakoupil Američan hodinky s patnáctiprocentní slevou. Moje kamarádka, která nákupu přihlížela, se zpočátku styděla, posléze se propadala hanbou a nakonec opustila obchod doslova šokovaná… Tato příhoda se udála před rokem. Před měsícem muž mé kamarádky, shánějící pro rodinný domek firmu na výměnu oken, oslovující dodavatele inzerující na internetu, se domluvil s jedním z obchodníků na padesáti procentní slevě z původně navrženého rozpočtu. „Když jsem se dostal na čtyřicet osm procent, zbylá dvě procenta už pro mne byla jen otázkou hecu…“ prohlásil. „Smlouvat se dá kdekoliv, kromě supermarketů a hypermarketů, kde mají ceny pevně stanovené.“ Jeho žena krčí rameny, přiznává, že smlouvat se stydí.
Také jsem ze zvědavosti zkusila hru na smlouvání. „Prodáte..?“ – „Ano, protože prodat chci,“ přisvědčil obchodník. Několikrát jsem nakoupila zboží se slevou a stejně tolikrát vyslechla ostré „nejsme na tržnici…“ Zatímco někteří obchodníci připustili, že podnikají v konkurenčním prostředí, jiní trvají na osvědčených zvyklostech. Zjištění, že ceny, za které je zboží prodáváno, nemusejí být těmi, za které si je kupujeme, bylo pro mne zásadní. Potvrdilo mi, jak nenápadně se mění svět kolem nás a my s ním pomalu měníme své chování.
