nahoru

Daně jako zadání domácího úkolu

JANA DOLEŽALOVÁ 16. března 2006 • 09:13

Blíží se konec března – čas pro podání daňového přiznání. Donedávna, asi tak dva roky zpět, jsem nechápala proč lidé, kteří musí vyplnit a odevzdat daňové přiznání na počátku března znejistí, na konci měsíce zhysteričtí a třicátého března se nad panákem vodky či jiného tvrdého alkoholu cosi do formuláře vepíší, aby jednatřicátého vystáli frontu u podatelny finančního úřadu.


Minulý rok, jsem jejich chování pochopila, protože jsem musela vyplnit daňové přiznání i já. Moje přesvědčení, že k vyplnění formuláře stačí přistupovat jako k řešení matematického zadání, s čímž jako vysokoškolsky vzdělaná v oboru ekonomie nemohu mít žádný problém, nezafungovalo. Nezapracovaly ani svědomitost či mé zkušenosti z řešení matematických úkolů. Prokousat se podrobným návodem přiloženým k formuláři a dalšími rozepsanými postupy přináležejícími k přílohám se pro mne stalo logickým rébusem, Rubikovou kostkou, jejíž jednotlivé díly je třeba složit tak, aby na každé její stěně vzniklo pole stejné barvy.
Nakonec jsem formulář zdárně vyplnila, přestože jsem ve výpočtech udělala školáckou chybu zaměněním jednoho čísla za druhé a musela jej na úřadě opravit. S předvídavostí jsem si přitom přiznání z minulého roku okopírovala, abych jej letos mohla přibližně opsat. Bohužel oproti minulému roku byly pokyny pro některé výpočty pozměněny a také já vyvinula jiné aktivity než v roce předcházejícím. Takže nyní stojím opět na začátku. Stahuji z Internetu znění příslušejících zákonů a vyhlášek, pátrám v knihkupectvích po příručce Daně 2005, vrším na okenní parapet papíry a dokumenty a zahlížím na ně jako školák, který se potýká s domácím úkolem a není schopen s ním pohnout. Vystudovala jsem dvě střední a dvě vysoké školy a přesto stejně jako všichni ostatní odkládám vyplnění odporně růžového formuláře na poslední chvíli. A pokud v něm udělám chybu, příslušný úředník si mne pozve na kobereček. „Špatně vyplněné přiznání?“ sarkasticky se zasměje. „Nejste sama,“ mávne rukou do rohu místnosti, ve které stejně jako loni ve stejnou dobu vyrostl téměř ke stropu stoh složek špatně vyplněných přiznání.
Došla jsem k tomu, že způsob vyplňování daňového přiznání je ponižující procedurou, kterou je třeba přetrpět, zapomenout a podrobit se jí příští rok znovu. Možná je také testem schopností pohybovat se ve světě byrokracie. Ti, kteří nesloží „test způsobilosti“ by měli zhodnotit své další pracovní zařazení. Protože jediným způsobem jak se proceduře vyhnout, je nechat se zaměstnat, nevyvíjet žádnou jinou aktivitu a přenechat starosti s daněmi finančnímu oddělení zaměstnavatele. Což je pro tvůrčí a aktivní lidi deprimující. Takže hodně štěstí, síly a nadhledu všem, kteří mají na očích již několik dní růžový formulář a ještě několik dní jej tam bez následků mít mohou. Možná vás potěší vědomí, že v tom nejste sami.

JANA DOLEŽALOVÁ